Bojujme za pravdu o osvobození naší vlasti

20. 4. 2017

Máme zde druhou půli dubna. Jaro v tomto období již většinou vládne naplno, stromy se zalévají květy a nedočkavý máj již stojí za dveřmi. Květnové dny jsou ve znamení připomínání si osvobození naší vlasti od nacistického Německa. Osvobozování nynějšího území Moravy započalo už v březnu a dubnu, aby posléze pokračovalo až do Čech.

Po roce 1989 jsme se dožili nehezkého období, v němž byly osvobozující operace, především Rudé armády, znevažovány, marginalizovány a všelijak zpochybňovány. Náhle se vyrojilo mnoho zaručených informací ve stylu „jedna paní povídala“, že některé ženy byly vojáky znásilňovány, lidé olupování, a kdesi cosi. Proto někteří uvědomělí vandalové (občas i lokální politici) poničili pomníky našich osvoboditelů, jiní zase - kupříkladu učitelé a středoškolští profesoři – začali novodobé dějiny vykládat po svém. Často na popud „badatelů“ z Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR), anebo proto, že si to ředitelé jejich škol tak přáli. Naopak osvobozování západních Čech, zejména Plzně, americkou armádou stalo se jakýmsi polistopadovým fenoménem. Někdy jde až strach z toho, jak mohutně a s mnoha příkrasami rozvířilo v devadesátých letech pravicové vedení města Plzně, za vydatné pomoci jím spřízněných médií, mýtus o osvobození západočeské metropole. Mnohdy fanatické oslavy v sobě nezapřely překotnou adoraci historické události, jež se nestala zrovinka tak, jak je slavícím Plzeňanům nakazováno.

Podíváme-li se do období před dvaasedmdesáti lety bez příkras a zaujatosti, musíme konstatovat, že největší podíl na osvobození od fašismu měla Rudá armáda. Vždyť rudoarmějci osvobodili většinu území Československa, a padlo jich přitom 144 tisíc. Rusové ale dnes přece nemohou být hrdiny, neboť Rusko je podle mnohých, především pravověrných politiků, Říše zla! Přitom příslušníky Rudé armády tehdy byli Rusové, Ukrajinci, Bělorusové a další národnosti. Své životy u nás dále položili Rumuni, kterých padlo na 33 tisíc, u 1. Československého armádního sboru při bojích na čs. území od září 1944 do konce války to bylo asi 3500 mrtvých. Nutno dodat, že v pražském povstání padlo i 300 vojáků Vlasovovy Ruské osvobozenecké armády. Amerických vojáků u nás padlo několik desítek.

Zatímco je památka převážně rudoarmějských osvoboditelů dehonestována, jsou u nás až přepjatě vítány konvoje americké armády, jež si cestu ze cvičení prodlužují přes naše území. Namísto naložení vojenské techniky na železnici, kde by mohli svižně – a bez okázalostí projet -, sunou si to vozidla americké a britské armády po dálnici D5 poblíž Plzně. O posledním březnovém víkendu se přes území České republiky přesouvala kolona 127 vozidel, s níž jelo přibližně 550 vojáků americké a britské armády. Vojsko se vydalo do Polska, kde NATO kvůli údajné ruské hrozbě posiluje svoji přítomnost. Podobné konvoje už Českem projely několikrát, média jim věnovala nebývalou pozornost, všude televizní kamery, reportéři, mnoho žurnalistů - publicita jak vyšitá.

Je na nás, na komunistech, abychom svým potomkům vysvětlovali, že takovéto falšování dějin je pouhou hrou zbabělých. Za zbavení se od fašistického zla děkujeme především těm, kteří přišli od východu. Nenechme se zastrašit a pojďme si v ulicích s kvetoucími stromy připomenout všechny oběti osvobození naší vlasti v roce 1945, ale i těch, jež své životy položily během nacistické okupace.

Autor: 
Radek NEJEZCHLEB, člen JčKV KSČM
Zdroj: 
Vlastní autora, ihalo.cz