Rozhovor Haló novin s předsedkyní Republikové rady LKŽ Květou Šlahúnkovou
Právě dnes slaví pokrokový svět Mezinárodní den žen. Jak slavíte vy?
My se tradičně hlásíme k odkazu MDŽ. Levicové kluby žen (LKŽ) od začátku března po celé republice postupně rozvíjejí celou kytici oslav. Ve všech našich klubech se ženy scházejí k oslavě. Na mnoha místech se oslavy konají ve spolupráci s místními společenskými a zájmovými organizacemi, někde zase je pro ženy uspořádána oslava muži.
Levicové kluby žen jsou známy tím, že konají prokazatelně nejvíce - ze všech existujících organizací a spolků - setkání k mezinárodnímu svátku žen. V našem listě jsme některé akce avizovali, ale povězte - lze je vůbec spočítat?
V Haló novinách vyšel opravdu jen střípek všech setkání, redakci děkujeme za tuto možnost pozvat veřejnost na naše přátelská posezení. My máme v současnosti 78 klubů po celé republice, to je tedy 78 klubových setkání k MDŽ, další oslavy se organizují na úrovni měst, okresů, krajů pod hlavičkou různých organizátorů. Je toho opravdu mnoho a spočítat to skutečně nelze.
Jsou nějaké akce, které vás zaujaly svou originalitou?
Každé setkání je originální svým pojetím. Někde zaujmou výborným občerstvením, někde zajímavým programem, jinde mají tombolu. Ve většině oslav se však jedná o setkání »pod střechou«. V Uherském Hradišti v loňském roce zkusili uspořádat oslavu MDŽ pod širým nebem na náměstí a osvědčilo se to, a tak v tradici pokračují i letos. Setkají se tam občané z širokého okolí, je pro ně připraveno občerstvení a program.
Mezi originální bych zahrnula třeba i akci žen ve Strakonicích, které docházejí do nemocnice za pacientkami, ale přidávají se samozřejmě i pacienti na oddělení dlouhodobě nemocných. Přinesou dárky, ale hlavně přivedou s sebou harmonikáře a celé oddělení se rozezpívá jihočeskými písničkami.
Možná se může originálním nazvat i celorepublikové setkání žen v Poslanecké sněmovně, které jsme 6. března uspořádaly ve spolupráci s poslaneckým klubem KSČM. Je to setkání žen hlavně z našich klubů, ale i hostů ze spřátelených vlasteneckých spolků, z České nadace, zástupkyň čínských a vietnamských žen a dalších našich přátel.
Zmínit musím samozřejmě i to, že Osmého března dostáváme ve městech přímo na ulicích kytičku od různých aktivistů, politiků, což je velmi příjemné.
MDŽ má dvojí podobu: je to historie tohoto svátku, z čeho a proč se zrodil - to je jedna tvář. A pak aktuální poselství pro současnost, současné problémy, které je třeba řešit. Daří se vám oboje promítat do činnosti LKŽ?
Historické události, a svátek žen není výjimkou, jsou postupem času různě překrucovány, jejich význam je různě vykládán, tak jak to politická a mocenská situace v dané zemi potřebuje. Tato snaha u nás byla zřejmá po roce 1989, kdy se najednou z oslav MDŽ stal »komunistický svátek«, a mužům několik let trvalo, než to pochopili, a už zase dostáváme 8. března kytičku, drobnost od svých nejbližších.
Oslava je jedna záležitost, a odkaz druhá. Samozřejmě, že je nutné stále připomínat podstatu vzniku MDŽ jako celosvětově uznávaného svátku. I dnes v 21. století bojujeme za svá práva, za uznání zásluh matek, žen, za opravdovou rovnoprávnost. Rovnoprávné postavení žen a mužů se totiž hodí jen někdy, politici sice o tom rádi hovoří, ale v konkrétních zákonech to znát není.
My, členky LKŽ, podporujeme všechny akce na připomenutí tradic ženského hnutí v naší republice. V poslední době je to například snaha o zachování pamětní desky spisovatelky Marie Majerové na důstojném místě v jejích rodných Úvalech. Připojily jsme se k výzvě vlasteneckých spolků a zasadily lípu, symbol Slovanů, u plzeňského památníku obětem občanů Československa vyhnaných v roce 1938 z českého pohraničí.
Svou činností připomínáme hlavně mladší generaci tradiční české zvyky, snažíme se ji podporovat při vstupu do života. Ono se řekne, že dnes se každý všechno dočte na internetu, to ale opravdový život nenahradí. Proto třeba nezapomínáme na válečné oběti, na oběti násilí spáchaného na ženách a začátkem března nosíme kytičky na hroby známých i neznámých žen, které padly v bojích za naši vlast. U jmen známých žen si připomeneme jejich zásluhy a u jejich hrobu se zastavíme i kvůli zamyšlení se nad otázkami: Líbil by se ti dnešní svět? Plní se tvůj odkaz? Co víc máme udělat pro jeho naplnění?
Když si vzpomenete na průkopnice ženského hnutí na počátku 20. století, jejichž konkrétní činy směřovaly k vyhlášení 8. března jako mezinárodního ženského svátku, co vás na jejich akčnosti fascinuje? Ty ženy – ať už to byly americké švadleny, evropské socialistky typu Kláry Zetkinové nebo petrohradské ženy - šly do neznámého a neměly vůbec žádnou jistotu, jak to s nimi dopadne.
Možná, že to je právě ono. Ony nevěděly, jakou lavinu spustí, jaký úkol ženám po mnoho dalších desetiletí svými aktivitami zadají. Ano, byla jiná doba, lidé měli k sobě blízko, třebaže komunikace byla složitější. Ale ony to dokázaly! Dokázaly pro ženy vybojovat nová profesní a sociální práva, volební právo. Fascinující je jejich odvaha a síla, se kterou se prosazovaly. Představa, že bychom dnes stály v řadě proti vojákům a čekaly na povel velitele »Střílej!« jako petrohradské ženy v únorové revoluci, tak nad tím se můžeme jen s velkou úctou poklonit.
Ale řekla bych, že podobnou odvahu projevily i naše zakladatelky po roce 1989, když se po republice začaly objevovat první kluby LKŽ. Také nebylo jasné v době nastupujícího kapitalismu, jaký osud je čeká. Ano, ony nečekaly na střílení, i když slovní určitě ano. Ale nemohly vědět, zda budou mít druhý den práci, když se v zaměstnání dozvědí, že jsou členkami Levicového klubu žen. Nemohly tušit, jak se tato skutečnost projeví v osobním životě. Přesto vytrvaly a my dnes slavíme 25. výročí založení.
Od roku 1975 je MDŽ připomínán Organizací spojených národů jako den mezinárodní solidarity žen za rovnoprávnost, spravedlnost, mír a rozvoj. Jak se členky LKŽ zapojují do mírového hnutí? Pohlédneme-li na českou společnost, tak většina žen nepociťuje jako až tak důležité usilovat o mír. Čím to podle vás je?
Česká společnost prožívá nestabilitu kapitalistického systému, aroganci naší vlády, pohrdání lidskou prací ze strany politiků, sociální nejistoty a další problémy, přesto slovo mír většina občanů nepovažuje za důležité. Ano, tento pocit s vámi sdílím.
Ta tři písmenka znamenají mnoho. Bez míru, tedy ve válce, každý, ať bohatý nebo chudý, přijde o všechno. Ne všechno se může za peníze koupit. Ženy, které mají levicové, sociální smýšlení si velmi dobře uvědomují, že naše malá zemička je srdcem Evropy, srdcem Starého kontinentu, který zažil a přežil dvě světové války i mnoho drobných válečných konfliktů, ale nyní máme to štěstí, že se můžeme těšit z míru.
My, ženy z LKŽ, podporujeme veškeré aktivity vlasteneckých spolků, pomocnou ruku přidáváme ke všem akcím vedoucím ke zrušení NATO, resp. vystoupení ČR z tohoto paktu, a nahrazení jinou formou kolektivní bezpečnosti v Evropě. Dnes hrozí, že se změní Ústava a naše vláda bude moci vyslat české vojáky do ohrožených míst bez souhlasu poslanců a poslankyň. Je to myšleno na obranu nás, občanů? Jaký má naše země zájem na účasti v misích? Budeme stát na straně obránce, nebo agresora?
Nyní z jiného soudku - jaké jsou novinky v LKŽ?
Ačkoli právě dnes slavíme MDŽ, což není novinka, celý měsíc březen jsme si tak trochu přizpůsobily a slavíme jej jako Měsíc žen. Ve třetím patře budovy Politických vězňů 9 v Praze jsme již druhým rokem uspořádaly výstavku z naší činnosti. Tam se chlubíme, co jsme v uplynulém roce zvládly.
A novinky? Podařilo se nám založit čtyři nové kluby. Máme čerstvě za sebou oslavu MDŽ v Poslanecké sněmovně, jak jsem již zmínila, která sklidila velké ohlasy. Připravujeme celorepublikové setkání v květnu v Kroměříži. Jarní akce se odehrávají hlavně na úrovni místní: pálení čarodějnic, májové oslavy, oslavy Mezinárodního dne dětí… Mezitím po večerech pleteme čtverce, které posíláme do jižní Afriky a tam z nich místní dobrovolníci pro tamní děti šijí deky, tašky, oblečení.
Protože se pak, tedy po létě, přiblíží podzim a s ním i volby do Poslanecké sněmovny, zapojíme se do podpory žen–kandidátek. Samozřejmě, že se budeme potkávat na společných letních akcích po celé republice. Je toho před námi opravdu dost.
Před dvěma lety jste rozvinuly petici za zvýšení penzí seniorek. Jaký ohlas měla?
Tato petice vznikla na celorepublikovém setkání ve Strakonicích v roce 2015 a měla název Petice za zvýšení výpočtu základu starobního důchodu pro ženy a za požadavek na zvýšení minimální mzdy. Ze začátku se zdálo, že nám ženám vyšší důchod přejí i muži, protože i oni petici podepisovali. Někomu se zdálo, že se jedná spíše o populistické gesto. Ovšem o žádné gesto nešlo. Nám se jednalo, a stále jedná, o stejné. Většina žen celý život poctivě pracuje a mzdu za stejnou práci má i v dnešní době nižší než muž. A to se neustále mluví o rovnoprávnosti!
Nepodařilo se nám posbírat potřebné množství podpisů, abychom ji mohly odevzdat na sněmovní petiční výbor. Ale naši snahu jsme nevzdaly a svůj požadavek jsme předaly členkám sociálního výboru, poslankyním za KSČM, které s ním pracují dále a drobnými krůčky se snaží nás podpořit.
Nižší průměrné mzdy žen a z toho plynoucí nižší průměrné penze seniorek se podílejí na feminizaci chudoby. S tím souzněla i vaše petice. Rozdíl v odměňování mužů a žen v České republice je druhý nejvyšší v rámci zemí EU. Kde je třeba burcovat?
Politici neradi slyší, že naše republika nemá sociální jistoty, že se nežije všem stejně ve stejném zaměstnání. Co si máme myslet o výroku ve veřejnoprávní televizi, že naši důchodci a důchodkyně se mají nejlépe v Evropě? Redaktor vycházel jistě z nějakých statistik, ale údaje pro statistiku musí někdo dodat. Je to ministerstvo práce a sociálních věcí, nebo kdo? Máme jednu z nejnižších minimálních mezd. To není spravedlivý systém. Naší peticí jsme chtěly upozornit na jeden z mnoha faktorů, který hlavně ženy ukončením aktivního pracovního života vhání do chudoby. Burcovat je třeba všude, a stále.
Problémem, který se táhne léta, je, že samoživitelky/samoživitelé stále čekají na zálohové výživné, které ne a ne projít přes parlamentní pravici. Kde vidíte žábu na prameni?
Letošní jaro v Poslanecké sněmovně připomíná honbu za rychlé schválení zákonů, které si politici uložili ve volebních programech v roce 2013. Ale jde jim o lepší život pro lidi, nebo o vyšší zisky pro svoje firmy? Poslanci a poslankyně za KSČM mají připraveno několik zákonů, které jsou určeny lidem, pomohly by matkám samoživitelkám, ale i otcům samoživitelům, zajistily by dětem budoucnost. Proti současné koalici, která se, jak všichni víme, skládá z ANO, ČSSD a KDU-ČSL, však nemají šanci zákony vůbec zařadit do programu jednání sněmovny. Když si odmyslím ANO, které jde jasně za svým cílem novými zákony posílit vyšší firemní zisky, nechápu nezájem ČSSD o protlačení sociálních jistot matek, otců, dětí. A kde se ztratila KDU-ČSL, která na mších vyzývá k lásce k bližnímu?
Je sice březen, ale podzimní volby jsou za dveřmi. Věřím, že lidé procitnou, sundají si brýle zaslepenosti bohatstvím některých členů vlády a budou volit srdcem.
Jaké další problémy, které dopadají na ženy, jsou podle vás u nás na pořadu dne?
Odpověď není jednoduchá, to je skoro na nový román. Ne Temno, jsem optimistka - Světlo by bylo lepší. Problémů současnosti je mnoho a neřeší se. Z pohledu ženy-samoživitelky vím, jaké to je - a nejen z doslechu. Život se odehrává ve městech větších, menších, ale i na vesnicích. Všude jsou problémy s dopravou, když máte štěstí a získáte školku, veřejná doprava vás do školky dopraví, ale jak stihnout být včas v zaměstnání? Cesta ze zaměstnání je opačný problém, autobus třeba jede, ale školka zavírá v půl páté.
Děti rostou, potřebují nejen vybavení do školy, ale i vyplnit mimoškolní čas, rodiče jsou ochotni pro své děti udělat »první poslední«, a tak se i zadluží. Většina z nás žije v začarovaném kruhu stresu, depresí. Pro ženy by bylo ideální mít možnost pracovat na nižší úvazky za solidní mzdu a péče o děti by se započítávala do průměrné mzdy pro výpočet starobního důchodu. Pomocnou ruku nabízejí a svou obětavou prací to dokazují naše členky LKŽ, které jsou zastupitelkami, poslankyněmi a snaží se řešit problémy ve prospěch lepší budoucnosti. Je toho opravdu mnoho, někdy příště můžeme v tomto tématu pokračovat.
Dnes je Osmý březen. Všem ženám přeji hodně sil v aktivitách, ve kterých se angažují, hodně spokojených chvil se svými blízkými, méně škarohlídů a všem posílám pomyslnou kytičku sněženek - poslů jara.