Vláda do PS předložila návrh zákona o dlouhodobém ošetřovném. Návrh má řešit potřebu ošetřování osob potřebující dlouhodobou péči na jedné straně a hmotné zajištění „ošetřující osoby“ dávkou nemocenského pojištění na straně druhé.
Péče o dlouhodobě nemocné je v současnosti většinou péčí ústavní. Ta je sice nezbytná, ale je celkově nákladnější a hlavně pro potřebné i jejich rodiny méně společensky i lidsky přínosná, než zajištění této péče v domácím prostředí členem rodiny nebo širšího rodinného okruhu.
Na dlouhodobé ošetřovné má mít nárok ta ošetřující osoba, která je účastníkem nemocenského pojištění - jsou to jak zaměstnanci, tak i OSVČ. Dávka dlouhodobého ošetřovného tak bude příjmem rodiny a nahradí příjem z výdělečné činnosti a zároveň nebude mít nepříznivý vliv na nárok z důchodového pojištění ošetřující osoby. Bude považována za vyloučenou dobu, příp. za náhradní dobu pojištění.
Novela odpovídá potřebě řešit neuspokojivou situaci v této oblasti. Zřejmě, nikoliv z faktických, ale z politických důvodů a tedy průchodnosti novely v koalici, navrhovatel zákona ČSSD ustoupil ministru financí Babišovi a vsunul do novely ustanovení, které ji činní v podstatě téměř zbytečnou a to slovy: „zaměstnavatel může zaměstnance uvolnit“. Již dnes může zaměstnavatel po dohodě se zaměstnancem dobrovolně poskytnout neplacené, ale i placené volno v podstatě v jakémkoliv rozsahu. Může to upravit i v kolektivní smlouvě, může se se zaměstnancem dohodnout na práci z domova nebo se domluvit na zkrácení pracovní doby. Tedy vše, co tato novela nabízí, „může“ zaměstnavatel dle stávajících zákonů povolit i dnes.
Zaměstnavatelům se sice mírně zvýší administrativní nároky, které spolu s faktem, že by měli zaměstnance uvolnit a zajistit si za něho náhradu, tak to povede ke snaze některých firem zaměstnance od ošetřovného odrazovat. Vzhledem k tomu, že novela zaměstnavatele nezavazuje uvolnit zaměstnance, bude i řada zaměstnavatelů, kteří tak budou činit. Bude tak vytvářena nerovnost mezi firmami, kdy jedny toto umožní a jiné nikoliv, případně i nerovnost zaměstnanců ve firmách, kdy některým „bude“ umožněno a jiným ne, což povede k výrazně odlišnému zaměstnaneckému standardu.
Aby novela měla smysl, budu v rámci projednávání navrhovat některé úpravy – zejména vypuštění slova „může“ /udělit písemně souhlas s nepřítomnost/ a nahrazení takovou formulací, aby zákon byl pro zaměstnavatele závazným - například formulací „ povinen“. Bez takovéto úpravy by to byl zákon pro zákon, nic neříkající, nic fakticky neměnící a tudíž zbytečný.
Pokud toto v zákoně zůstane, pak neřeší dlouhodobé ošetřování, ale jen rozšiřuje nedostatečný okruh pečujících a v podstatě prodlužuje současný nedostatečný čas z 16 dní na 90 dní. Ale jen za podmínky se „souhlasem zaměstnavatele“, který může udělit písemně souhlas s nepřítomností zaměstnance v práci po dobu poskytování dlouhodobé péče. KSČM je tak opět v situaci, kdy svými hlasy má umožnit přijetí novely a vykrýt tak spory v koalici.
Otázka zní. Budeme mít odvahu nepodpořit zákon, pokud neprojde návrh, který zaměstnavatele zaváže, aby zaměstnanci dlouhodobé ošetřovné povolil? Dokážeme náš postoj vysvětlit našim voličům najdeme-li tu odvahu? Čeká nás nelehký úkol. Voliči mají pocit, že jsme málo důrazní a že splýváme s jinými stranami. V tomto dilematu nám ale nikdo nepomůže. Je to jen na nás „správně se rozhodnout“ a své rozhodnutí před voliči i obhájit!