Stačí porovnat volební účast mladých, jejich zařazení na kandidátní listiny stran a vzít v úvahu jejich dosažené vzdělání. Nejhorší je to u dělnické mládeže. Řeči o potřebnosti řemesel, absenci učilišť atd. zůstávají jen řečmi potřebnými k zaplnění mediálního prostoru hlavně koaličních stran před volbami. Životní realita je jiná. Dát vyučit učit dítě na zedníka může dát jenom „šílenec“, neboť takto své dítě společensky, hmotně a politicky deklasuje…
Jestliže dědeček postavil někde za socialismu domek z cihel a popílkových tvárnic a zajistil tak vnukovi bydlení je dobře. Jestliže ne, jsou tito mladí lidé vyřízení, neboť narazí na bariéru přístupného nájemného bydlení…
Máme tady produkci matek samoživitelek, nejlépe tři děti, tři otce, když jeden neplatí , ať se to rozmělní, většinou se jedná právě o sociální skupinu rekrutující se z nájemné, méně kvalifikované síly. Společnost se pak snaží, popřípadě je nucena reagovat včetně hmotné a sociální podpory, ale to je hašení požáru a pláč nad rozlitým mlékem…