O složitosti vyjednávání a o tom, že není všechno zlato co se třpytí svědčí téměř závěrečná slova vyjádření Jiřího Paroubka.
"... A pokud jde o paní Konečnou, nechtěl bych to nějak zvlášť komentovat. Nerad bych ji poškodil ve volbách. Ona se poškodila podle mě sama, protože já jsem jí přinášel v podstatě sjednocenou nekomunistickou levici – několik menších politických stran jako ČSSD, DOMOV, národní socialisty a také svoji osobu, kdy jsem byl ochoten kandidovat zprvu na 21. místě. A potom, když přivedla podle mě úplně nesmyslně lidi, kteří se zatím profilovali někde v pravém středu politického spektra, řekl jsem, že na tyhle lidi já nebudu pracovat. Mně nevadí, že přede mnou na kandidátce je komunista, protože to je levice, ale aby tam byl někdo, koho já mám v nejlepším případě za pravici, nebo krajní pravici, to podporovat nemůžu. Má-li mít ta kandidátka levicový profil, tak dobře, nechť je paní Konečná na prvním místě, ale v tom případě považuji za rozumné, abych byl tedy na místě druhém já. Jinak by moje angažmá nedávalo žádný politický smysl. Takový hybrid, levicově odpadlický, jak jste to nazval i vy ve své otázce, není podle mne dobrým krokem.
Stačí sledovat vývoj preferencí – a nemyslím si, že je to nějaké přehnaně cinknuté u těch hlavních agentur, které se snaží formovat voličské mínění – kde se komunisté pohybují kolem těch tří až 3,5 procenta. Dostat se na pět procent, to je nadlidský úkol v té struktuře, kterou paní Konečná zvolila. Proto si myslím, že je ještě čas ty věci změnit, a pokud k tomu bude předsedkyně KSČM ochotná, tak my jsme připraveni. Samozřejmě vím, že v rámci ČSSD Jany Volfové existuje určitá představa o samostatné kandidátce několika levicových stran. Ale já se téhle myšlence zatím bráním, protože by to de facto odsoudilo ty dvě zmiňované strany, jak KSČM, tak SOCDEM k dalším ztrátám voličů. Teď je spíš čas na slučování."
Celý článek zde: