Tak jsme se dočkali paní Milerová, prostě napadl sníh. Tentokráte ho napadlo příliš mnoho a co s tím? Hejtman Kuba vyhlásil kalamitní stav pro celou postiženou oblast a my dole nic. Obvykle popud byl od krizového řízení, ale to se zadrhlo z důvodu bleskové výpovědi jeho vedoucího a sníh padal a padal až ho bylo půl metru. Majitelé bytových domů čekali až město uklidí své pozemky. Kde jsou ty časy, kdy majitelé byli povinováni úklidem na přilehlých pochozích komunikacích. Můžeme poděkovat bývalému senátorovi (srandistovi) za ODS panu Kuberovi, který prosadil, že obce, když jsou majiteli pochozích komunikací, tak musejí o ně pečovat. Obyvatelstvo platí daně, tak musí od obce vyžadovat plnění. To byl argument! Protože k jeho názoru se přiklonili jeho kolegové a jim podobní, tak to prošlo. Vůbec si nepřipouštěl kalamitní situace. S důsledky se občas potýkáme dodnes. Je z toho pro některé závěr, že stát je špatný hospodář. Obdobných případů a z jiných oblastí je celá řada. Nakonec poslední dobou je vidíme ve zprávách prakticky každý den – školství, zdravotnictví, doprava, potravinová soběstačnost, cenová politika, bydlení atd.
Malá odbočka. V souvislosti s opravou – výstavbou nového mostu v Týně /Vlt. vznikly různé problémy spojené s průjezdem naším městem.
Neobyvatelé našeho města při průjezdu městem kroutili hlavou nad směrovými tabulemi, které směrovaly projíždějící na Malou Stranu (která jim nic neříkala, chtěli buď na Písek, nebo Budějovice). Vtipálci na internetu napsali, že „nechtěli na malou, ale na velkou.“ Další problém byl a je s jízdou z Malé Strany do města, částečně bylo vyřešeno příkazovými tabulemi, ale problém je s přechody pro chodce.
Na zářijovém zastupitelstvu jsem na popud občanů navrhl, aby se zrušil přechod u schodiště pod kostelem formou dvou zátarasů po obou stranách komunikace a přechod se posunul na začátek tamních garáží, za křižovatku tak, aby neovlivňoval jízdu tam projíždějících vozidel. Prakticky by to bylo splněno okamžitě a bez finančních nákladů. Stačilo přinést dva zátarasy ze skladu a bylo vymalováno. Odpovědí mi bylo, že to musí schválit dopravní odbor kraje a že to je proces. Zmíněný přechod je těsně za křižovatkou a vstoupí li nepozorný chodec na přechod, pak řidič má co dělat při jízdě do města, aby ho nepřejel. Uvádím to proto, že dne 1. prosince jsem jel ve 12.00 touto trasou a na poslední chvíli jsem u nepozorného chodce zastavil, a to jsem jel opravdu pomalu. Bylo li by to o několik hodin později, tak jsem byl účastníkem dopravní nehody, neboť brzdná dráha by byla poněkud delší na napadaném sněhu. Tento stav trvá do dnešních dnů.
Vraťme se k té kalamitní situaci. Každý pochopí, že nikdy nebude tolik prostředků a úklidové techniky, aby v jednom okamžiku bylo uklizeno. Je však na vedení města, krizovém řízení, aby včas reagovalo, a hlavně stanovilo pořadí důležitosti prací. To se však nestalo. Mohlo se např. veřejným rozhlasem požádat obyvatelstvo o pomoc a také máme zde různé společnosti, které mohly pomoci i technikou. Tak se stalo, že se místním městským policistům zželelo brodících se občanů přes provizorní most a sami vzali lopaty a hrabla do rukou a celý most pro pěší vyčistili od sněhu. Patří jim za to dík. Postupně se město dostalo do běžných kolejí. V kalamitním stavu se pokračovalo na radnici, kde velkým pozdvižením bylo bleskové propuštění dvou důležitých zaměstnanců – tajemnice p. Polívkové Vrané a krizové pracovnice p. Dudkové. Způsob jednání mezi zástupci samosprávy a státní správy ukazuje na fakt, že v tom našem „Dánsku“ je cosi zavánějícího. Osobně, při jednání s oběma pracovnicemi jsem neměl vůbec žádné problémy, spíše naopak, a protože nepatřím k těm, kdo shání drby po radnici, tak se dál nebudu k tomu vyjadřovat. Osobně si myslím, že je to škoda a situace nasvědčuje tomu, že to bude mít soudní dohru. Tak doufejme, že zvítězí právo a, nebo „právo?“
Velkou kalamitu však zažívá celá Evropa. Tak si představte, že před 80 lety v listopadu byl za velkého úsilí československých vojáků osvobozen ukrajinský Kyjev od fašismu a ukrajinských nacionalistů. A v současné době cestou našich zbraní ho pomáháme právě tam nastolovat. Jeden se nepřestává divit, co jsme to za lidi.
Blíží se rok 2024, bude to volební rok, bude se volit evropský parlament a krajské vedení, a tak se pořádně zamyslete nad kalamitní problematikou, protože i vy ji můžete silně svým hlasem ovlivnit. Na závěr mi dovolte, abych popřál svým jménem a opravdových levicových sil pohodu a klid u vánočního stolu a do roku 2024 štěstí, lásku, zdraví, mír a hlavně svět bez válek. Lidé – bděte!