Premiér Fiala dostal mezinárodní facku v přímém přenosu. A, bohužel, spolu s ním i Česká republika jako oběť jeho vládnutí.
Na své cestě po subsaharské Africe, nepochybně dlouho a pečlivě připravované do posledního detailu, Fialovu vládní delegaci odmítla přijmout Nigérie. Mluvčí Smolka sice tvrdí, že „Nigérie nám oznámila, že není schopna zajistit odpovídající přijetí a program“, ale to je primitivní (a v normálně spravované zemi i nedůstojná) výmluva.
Za vším téměř s jistotou stojí Fialovy (a vládní) ostře proizraelské nekritické postoje k dnešní válce v Pásmu Gaza. Ty s jistotou Nigérie nesdílí, neboť nigerijský ministr zahraničí Tuggar před pár dny prohlásil: „Nezáleží na tom, kdo násilí páchá. Nigérie je proti násilí, a pokud jde o současnou situaci v Gaze, Nigérie hlasovala pro zastavení bojů“. Tedy žádná „nepřipravenost“ návštěvy, na to ať se Fiala nevymlouvá. Příčinou je Fialův fanatismus v zahraniční politice.
Nigérie není jen tak „nějaká“ země kdesi v Africe. Jen pro připomenutí: Nigérie je se svými daleko více než 200 miliony obyvatel zdaleka nejlidnatější zemí Afriky, největší nigerijské město Lagos má 20 milionů obyvatel. Nigérie je demokratická, prezidentská republika, v jejíž čele stojí prezident a viceprezident – vždy křesťan a muslim. Nigérie je po Egyptě druhou největší africkou ekonomikou, 25. na celkovém světovém žebříčku. Největším přírodním bohatstvím země je ropa, které je Nigérie šestým největším exportérem na světě. Nejbližším nigerijským obchodním partnerem jsou USA, kam Nigérie vyváží 20 % ropné produkce a dokonce 42 % svého celkového exportu země.
Tak tato země, suverénně nejdůležitější na celé Fialově subsaharské túře, odmítla s Fialou jednat. Je jistě možné se halit do izraelských vlajek, je pak ovšem nutné počítat s mezinárodně-politickými (a hospodářskými) dopady.
Zahraniční politika Fialovy pětikoalice od počátku své existence nenechává v zahraniční politice kámen na kameni a rozmetává postupně všechny, po desetiletí obtížně budované vztahy. Sem patří Vystrčilovy a Adamové Pekarové provokativní výlety na Tchaj-wan, kterými tito dva čeští politikové nesledovali české zájmy, ale výhradně a jedině vlastní osobní zviditelnění. Sem patří cíleně protičínský telefonát nově zvoleného prezidenta Pavla na Tchaj-wan. A sem patří také bezvýhradná, a v porovnání se západním světem i hysterická, podpora Ukrajiny. Minulý týden odmítla s ministrem Síkelou jednat ropná velmoc Saudská Arábie, dnes s Fialou Nigérie.
Dnešní text jsem nazval „Nigerijská facka Fialovi“. Kdyby to byla jen facka Fialovi, snad by se to dalo nějak přejít. Ona je to ale vlastně facka celé naší zemi, kterou Fiala reprezentuje. A to je skutečně neodpustitelné! Stále důsledněji se proto ptejme: jak dlouho budou takové výsledky práce čeští občané téhle vládě tolerovat? Jak dlouho si necháme líbit amatérismus lidí, kteří výkon politiky spatřují výhradně v morálním velikášství namísto toho, aby sledovali zájmy země, jejíž občané jim svěřili vládu?