Prezident Pavel najednou prohlašuje, že přistoupí ke jmenování soudce Fremra se „zodpovědností a vážností“ a proto prý to „nechce lámat přes koleno“. Takticky po vojensku ustupuje poté, co si Fremra našla jeho komunistická minulost a snad i názor veřejnosti. Podobně, zřejmě, dostihla minulost i komunistického soudce Josefa Baxu. Ten však byl již – pro Baxu „naštěstí“ - Pavlem jmenován předsedou Ústavního soudu. Předseda Senátu Vystrčil je „překvapen“ (světe, div se!), senátorka Kordová-Marvanová, která Fremra na plénu vychvalovala, píše najednou Pavlovi dopis s výkazem Fremrovy komunistické minulosti.
Je to všechno ale vůbec podstatné? O Fremra přece jde až „ve druhém kole“. Jde především o prezidenta Pavla a podstatu změny, kterou jeho volba do české společnosti vnesla. Pavlova komunistická minulost rozvědčíka většině nevadila. Byl oslavován, podporován a beze stínu kritiky vítán. Senátoři, kterým Fremrova minulost najednou vadí, nadšeně Pavlovo zvolení vítali. Nikde jsme tehdy neviděli falangy herců – tradičních hlasatelů, že „s komunisty se nemluví“ – demonstrovat pod sochou svatého Václava. Všechny ty Holubové Pavla podporovaly. A kde jsou teď, když bývalý komunista-rozvědčík navrhuje bývalého komunistu-soudce a z dalšího už má předsedu Ústavního soudu?
Co jste čekali, chce se mi říci. Když vám nevadila Pavlova minulost tehdy, proč by mělo vadit, koho vám přinesl do Senátu jako své nominanty? Nikoho jiného přece ani nabídnout nemohl. To je ona podstata změny, kterou jste tak devótně, nadšeně a nekriticky vítali. Celý článek zde: