Jsem ročník 1961. Nezažila jsem chudobu, ale ani nějaké zvláštní rozmazlování. Doma se topilo v kamnech, WC bylo společné na pavlači, koupalo se tenkrát 1x týdně v plechové vaně.
Moc dobře si tu dobu pamatuji. Hlad nikdo neměl, zima nikomu nebyla a budoucnost nevzbuzovala žádné obavy.
V nějakém roce 1973 jsme se přestěhovali do novostavby domu, který rodiče svépomocí postavili. Najednou byl luxus, protože se netopilo v pokoji v kamnech, ale ve sklepě, uhlí se dávalo do kotle a všude hřál radiátor.
Byl i elektrický bojler, ale ten se zapínal jen od pátku do neděle. Stále nikdo nikdy neměl hlad a nikdo se nebál budoucnosti. Životní úroveň stoupala každým rokem. Stále jsme byli skromní a hlad nikdo neměl.
Narodilo se mi jedno dítě, potom druhé a stále jsme měli teplo díky kotli na tuhá paliva, ale elektrický bojler mohl už být zapnutý celý týden. Dovolená byla v Rumunsku, Bulharsku, v Německu a dostavěli jsme si vlastní dům.
Už nebyl jen elektrický bojler od pondělí do neděle, ale bylo i teplo bez uhlí. Byl prostě kotel i bojler na plyn. Bylo mnoho vymožeností od automatky, mikrovlnky, rychlovarné konvice, videa, věže na CD až po dnešní luxus wifi, mobilních telefonů, PC, exotických dovolených atd. Prostě naprosto přirozený vývoj doby do 21.století.
Nyní.
Jak mám proboha teď těm dětem a vnoučatům říct a vysvětlit, že se opět vracíme do doby plechové vany? Vždyť oni to neznají. A za to jsme zodpovědní my. Něco jsme totiž udělali špatně. To ta naše generace udělala něco špatně...ta minulá nás vedla do lepšího života. My, naše děti táhneme ke dnu.
Autor textu: https://www.facebook.com/ladislava.holmanova.3
Fotogalerie
