Mezinárodní den dětí má světovou veřejnost i dnes upozornit na práva a potřeby dětí. Z historie víme, že podnět k založení dne dětí vznikl během Turecké války, kde byl poprvé veřejně vyřčen obecně známý fakt, který platí dodnes – že důležitou součástí k budování nového státu jsou děti.
Vyhlášení dne oslavující děti bylo doporučeno Světovou konferencí pro blaho dětí, která se konala 1. června v roce 1925. Zároveň se ve stejný den, tedy 1. června roku 1925, konal v San Francisku festival Dračích lodí, kde se shromáždilo velké množství čínských sirotků. Cílem bylo poukázat na potřeby dětí, kterými by se společnost měla zabývat. Tyto dvě na sobě nezávislé události určily datum oslav Dne dětí.
Jeho zásadní význam ale určilo až masové zabíjení dětí a žen během 2. světové války, které vyburcovalo členky Mezinárodní demokratické federace žen, aby myšlenku mezinárodního svátku dětí uvedly v život. Jako Mezinárodní den dětí je připomínán od roku 1950, i tehdy se u nás svátek dětí oslavoval a navázal tak na „dny dětí“ období 1. republiky. Dodnes nám tento den připomíná, že ne všechny děti žijí ve šťastné rodině a míru. Minulé století bylo „Stoletím dítěte“ nejen proto, že byla přijata řada důležitých dokumentů týkajících se práv dítěte, ale konala se i řada summitů právě s cílem poukázat na problémy současného světa.
Úmluva o právech dítěte, kterou Federální shromáždění ČSFR ratifikovalo 7.1. 1991, poprvé definuje dítě jako každou lidskou bytost mladší 18 let. Definice věku dítěte je významná zejména v otázkách práva dítěte na ochranu. V současném světě je aktuální zejména ochrana dětí před různými podobami násilí. Nejde jen o ochranu před válečnými konflikty, ale i o domácí násilí v podobě tělesného, psychického i sexuálního. Stále aktuální je ochrana před vykořisťováním dětskou prací. Na potřebě chránit děti nemění ani fakt, že výchova dětí v současné době selhává nejen ve společnosti, ve škole, ale i v rodinách a to tak, že některé dle věku „děti“ páchají právě s vědomím své beztrestnosti i závažné trestné činy, které vyvolávají v části společnosti poptávku po změně definice dítěte.
MDD musí logicky také připomínat, že stále největší tragédií na světě je přetrvávající nedostatek potravin a kvalitní pitné vody, nedostatek lékařské péče i vzdělávání. Nejhorším zločinem na dětech, je tak stále fakt, že jich stále ještě deseti milióny ročně umírají hlady či na banální choroby, aniž dostanou v životě sebemenší šanci.
Na rozdíl od dětí v rozvojovém světě děti v ČR vnímají tento svátek jinak. Především je to pro ně den plný zábav, soutěží a her. Nechybí ani nejrůznější dárky. Je to dobře a zároveň i špatně. Stejně jako v dobách socialistických oslav svátku práce ztratili lidé povědomí o tom, co pro ně vybojovali jejich předci, a tak si to bez odporu v letech devadesátých nechali vzít. Ani děti by neměly v záplavě dárků zapomenout, že na světě jsou stále i takové, které umírají hlady.
Na nás dospělých pak je, abychom jim tento „jejich den“ nejen co nejlépe zpříjemnili, ale abychom jim dokázali vštípit i tu stinnou stránku boje, který tento den připomíná.
Musím ale dodat, proč slavit MDD jen jeden den v roce? Proč nemít menší oslavu každý den? Stačí se v každodenním shonu na chvíli zastavit a s dětmi si popovídat, přečíst pohádku, probrat jejich problémy. Dnešní doba upřednostňuje všechny možné technické vymoženosti, ale zapomíná na laskavé, chápavé lidské slovo. Často způsobí to, že děti přestávají mluvit o svých starostech, ale i radostech, a to nejen s námi dospělými ale i mezi sebou.
Děti jsou ohromný dar a my bychom jim to měli dávat najevo nejen v jeden den v roce, ale po celý jejich život – vždyť jsou naše budoucnost!