KSČM je co do počtu členů stále nejmasovější politickou stranou. Přesto křivka vývoje členské základny má klesající trend. Podle dostupných údajů měla KSČM k poslednímu prosinci roku 2012 celkem 50 353 členů, o dva roky později, v roce 2015, již jen 42 994 členů. Faktem je, ne všek omluvou, že téměř všem stranám, které jsou zastoupené ve Sněmovně, ubývají členové. Ukazuje to aktuální statistika jejich základen. Důkladná analýza příčin tohoto stavu v KSČM ahledání východicek je zřejmě na orgánech ÚV KSČM. Podívejme se však do dvou ZO KSČM na Táborsku.
Dražice jsou malá obec o osmi stovkách obyvatel nedaleko Tábora. V minulých dnech přišel na okresní výbor předseda zdejší ZO KSČM Miroslav Klicman, přinesl pokladnu a dokumentaci s tím, že základní organizace končí. Měla sedm členů, kteří nebyli zdaleka nad věkovým průměrem. Šlo většinou o šedesátníky až sedmdesátníky. Jako důvod uvedl sice stáří členů, ale mezi řečí problesklo také zklamání ze současného stavu ve straně, a to i vzhledem k celostátní politice.
Pokud trochu odbočíme, pak výstižně tento „syndrom vyhoření“ či zklamání charakterizoval pro tisk před květnovým pražským sjezdem KSČM současný místopředseda Josef Skála. Ten uvedl, že by měli být komunisté v současné politice také více vidět a slyšet. „Politika naší strany do značné míry uvízla v defenzívě, která byla vynucena podmínkami dřívější etapy,“ uvedl Skála.
O to více si musíme vážit těch soudruhů, kteří v naší práci vidí smysl a aktivně v základních organizacích pracují. Například předseda ZO KSČM v Soběslavi Karel Čunderle. Také zde členská základna stárne, přesto neházejí flintu do žita. V současné době zde pracuje 14 komunistů a Karel Čunderle s nastupující osmedesátkou patří k nejmladším. Jak ovšem zdůrazňuje, „i kdybychom zůstali jen tři, organizace bude pracovat přes všechny problémy, se kterými se setkáváme, dál“. A v Soběslavi těch problémů nejen uvnitř organizace bylo a je stále nemálo.
Také Karel Čunderle vidí nedostatek přílivu mladé krve v podle něj nedostačující ofenzivnosti KSČM, malé prezentaci pozitivních výsledků práce na veřejnosti v obcích, krajích a především v centrální politice. Dalším problémem je podle něj výchova v rodinách, školách a především ideologická antikomunistická masáž sdělovacími prostředky, včetně televize. To vše se promítá i do běžného života. Jsou i na Táborsku známy případy, kdy mladý člověk, který, by měl zájem jít na kandidátku strany, dostane na pracovišti ultimátum: pokud to uděláš, hledej si práci jinde!