V dnešní době často čtu kritiku levicových politiků, že současná vláda není schopná prosazovat potřeby vlastního lidu. Dle mého názoru tito kritici nepochopili podstatu problému.
Vědí sice, že se jedná o silně pravicovou vládu, přesto od ní očekávají levicové chování. Blbost? Naivita? Konfirmační zkreslení? Pravda není ani na jedné, ani na druhé straně. Pravdě se přiblížíme, když z nadhledu hodnotíme obě strany. Ano, z pohledu pravice i levice lze konstatovat, že současná pravicová vláda prosazuje potřeby lidu jen zanedbatelně.
S tou »neschopností« to již tak jednoduché není. Když si uvědomíme, že se jedná o silně pravicovou vládu, tak logicky lze očekávat, že se nebude řídit levicovými, nýbrž pravicovými idejemi. Očekávat od pravicové vlády levicové chování je jako očekávat od divokých vlků, že se budou pokojně pást s ovcemi.
Východiskem pravicové ideologie je názor, že egoistické chování je přirozeností člověka jako druhu, přirozeností »normálních« osob. Egoisté se egoisticky starají především sami o sebe, na prvním místě uspokojují osobní potřeby, mnohdy i na úkor druhých.
Z toho vyvozují pravičáci své krédo, že »povinností státu není starat se o lidi, pouze zajišťovat základní chod státu a vytvářet dravé kapitalistické prostředí, kde si každý může egoisticky urvat tolik, na kolik stačí«. Pravičáci ty úspěšné dravce obdivují, proto je nebudou omezovat nějakými daněmi z bohatství, ale naopak jim napomáhají k ještě většímu bohatství: »Já na bráchu, brácha na mě.« – »Co je na tom špatného, vzájemně si pomáhat?« To, co levičáci považují za korupci, pravičáci vnímají jako vzájemnou výpomoc.
Z pohledu vyhraněné pravice je současná pravicová vláda velmi schopná prosazovat pravicové hodnoty: nestarat se o lidi, nechat každého, ať se každý stará sám o sebe. Zda je současná vláda schopná, či neschopná, záleží na úhlu pohledu.
Z pohledu pravičáků jsou levicové požadavky na současnou vládu pouze populistické. Vycházejí ze subjektivního předpokladu: »Všichni lidé jsou egoisté a jde jim na prvním místě o moc a bohatství. Proto i levicoví politici jsou egoisté, kterým jde pouze o moc. Aby ji od lidu získali, proto populisticky hlásají levicové hodnoty a podbízejí se humánními programy.«
Dle mého názoru pravicovou vládu nikdy nepřimějete dobrovolně upřednostňovat potřeby lidí. Členové vlády se o sebe postarali dle svých pravicových idejí, že se každý má starat o sebe. Dle jejich egoistického názoru: »My jsme se o sebe postarali, ať se o sebe postarají i druzí.«
Pravicoví politici jsou ochotni poskytnout státní pomoc pouze v nezbytných případech, a to pouze do výše přežití, nikoli do výše důstojného života. Nemají sociální cítění, proto strádání druhých je netrápí, spíše je potěší, že sami jsou na tom dobře.
Zahraniční psychologické a neuropsychologické výzkumy a experimenty dokladují, že základní politická orientace na ose levice-pravice není záležitostí pouhého rozumového poznání, ale že kořeny vězí v hlubších částech mozku, pod velkým mozkem – mimo dosah vědomí.
Co s tím? Hledejte, pátrejte, zkoumejte sami.
Stanislav Hendrych
...................................
Můj komentář: Článek, který mi hodně řekl. Přidal bych spoustu dalších postřehů, či neurovnaných myšlenek, snad někdy jindy a jinak.
Ale první závěr, který z toho mám. Požadovat realizaci sociálních opatření v kapitalistické společnosti, která je založena na „podnikání“, resp. „podnikavosti“ jednotlivců, je velmi těžké. I když jen opakuji autora, nevadí. Zamyšlení otevírá cestu k mnoha věcem. Je nutná revoluce, která je ale neproveditelná. Znárodnění a společenské změny s tím souvisící lze dobře dělat jen tehdy, když na to budou lidé připraveni, budou si uvědomovat situaci a budou je chtít. Alespoň „kritické množství“. Místo toho mnozí nechtějí přemýšlet, či myslí jen na bezprostřední věci spojené s tím, co zrovna nakoupit, např. další část řeší pseudoproblémy, které před ně staví ti, kteří je chtějí jen zabavit, či zaměstnat hloupostmi. A je i dost těch, co je nezajímá vůbec nic; dívají se na Star dance a Ulici a ztrácejí čas zbytečnými řečmi o ničem. A naslouchat druhým? To už vůbec ne, jen si mlít to svoje.
A pak samozřejmě peníze. A peníze jsou a budou skutečný problém pro mnohé z nás a nelze se divit. Lidé, kteří je nemají, budou myslet na plný talíř s jídlem nejdříve a pak možná… I když si spíš odfrknou a vypnou, že mají pár hodin klid. To je věc, kterou jsme od války nepoznali, i když poválečná léta byla pro mnohé těžká. A proto lidé nejsou na tuto situaci připravení.
Ještě něco. Všechno je v lidech. To ano, ale důležitý je rámec a možnosti, které jim společnost dá a zaručí. Jestli si za socialismu člověk přinesl domů nějaký čtvereční metr lepenky, který mu zbyl při práci na střeše, místo aby ji dal zpět do skladu firmy – „kdo nekrade, okrádá vlastní rodinu“, dobře. Pak si člověk přes noc přišel v devadesátých letech na miliony, teď při trochu větším úsilí, když je třeba zjistit, kde zdravit u vrbiček, jsou to miliardy. Trvá to sice trochu déle, ale chrocht je pak intenzívnější a blaho „zasloužené“, nebylo to přeci zadarmo. S pohledem na gumovou houštinu práva, kterou umí dobře prolézt je to velké zadostiučinění. Ostatní je jen kolorit: Totáč, totalita, nemohlo se cestovat, bolševici a nebyly banány a svoboda a ráj a neomezené možnosti na straně druhé, „tam za vodou“. „Svoboda“ se dobře prodává, jen ji nelze vrátit jako šunt. Protože o nic jiného než šunt nejde.
Autor komentáře: zas