Nedávno jsem na Jindřišské ulici potkal svého dávného kamaráda, který na mě už z dálky volal: „Tak sakra, co je s vámi?“ On to sice řekl velmi vulgárně, což se do Devítky nehodí, ale pointa byla stejná. Snažil se důrazně vyjádřit zklamání nad prací komunistů.
Podle něj nejsme vidět, jsme zalezlí v dírách jako krysy, když se objeví téma typické pro komunisty, tak reagujeme až za několik dní, články, které zveřejňujeme na sociálních sítích, jsou „nemastné, neslané“ a tématu Ukrajina se bojíme jak čert kříže.
Jeho monolog trval několik minut a já mu na konci musel dát z části za pravdu.
Volič nás chce vidět a slyšet!
Pro voliče skutečně působíme jako strana, která vyhasíná, která není oporou pracujícím či sociálně slabším. Voliče nezajímá, že po prohraných volbách muselo dojít k zásadní ekonomické restrukturalizaci, že máme práce až nad hlavu díky běžné administrativě či přípravě volební kampaně. Volič nás chce vidět a slyšet! Ano, v době, kdy nás média odmítají a Kateřinu Konečnou zvou stále méně a méně, je to samozřejmě velmi složité.
V politice platí pravidlo, že vždy existuje nějaká efektivní cesta. Musíme ovšem do ulic mezi lidi. Musíme využívat profesionální marketing i copywriting tak, aby naše myšlenky a cíle pochopil skutečně každý.
Musíme využívat i prvky propagace, na které jsme dosud nebyli zvyklí a považovali jsme je za minoritní a nedůležité. Bez mravenčí práce to prostě nepůjde a z tepla kanceláří si voliče nezískáme.
Kromě akčního programu a úpravy stanov musí být právě celoroční práce s voliči jedno z hlavních témat květnového XI. sjezdu KSČM