Inkluze
Všichni známe pojem sociální inkluze. Je to splynutí lidí s většinovým obyvatelstvem, který má zájem o začlenění minority do majoritní společnosti. Nechci psát o inkluzi dospělých jedinců, ale o začlenění ukrajinských dětí mezi naše české. Velkým problémem ukrajinských dětí je jejich jazyková vybavenost. K tomu, aby tyto děti překlenuly jazykovou bariéru nemohou být ihned začleněny do našich běžných tříd. Aby se naučily nejen komunikovat, ale i číst a psát potřebují přípravnou třídu alespoň jeden rok. Teprve poté můžeme dítě začlenit do běžné třídy. Během této překlenovací doby se musí děti i rodiče seznámit s českým školským systémem, tradicemi, zvyklostmi apod.
Naše vláda prozatím uvolnila 5,2 miliardy korun do konce srpna na začlenění ukrajinských žáků do škol. Je registrováno 125 tisíc ukrajinských uprchlíků od 3 do 18 let. Ve skutečnosti jich bude více. Jenže pan ministr začleňuje tyto žáky ihned do běžných tříd. Zná vůbec ministr Gazdík kurikulum ukrajinského školství. To se liší především v hodnocení (čtyřstupňová klasifikace, ročníkové zkoušky, malá maturita,…).
Uvědomuje si ministr, že naše české děti už trpěly dost. Nejdříve to byla v roce 2016 inkluze žáků ze speciálních tříd do běžných. Dodnes tuto inkluzi nikdo férově nevyhodnotil. Jinak by musel přijít na to, že stát nic neušetřil, což bylo asi i skutečným záměrem, ba naopak. Jednak by přišel na to, že nemáme dostatek asistentů pedagoga, že došlo k dalšímu poklesu úrovně vzdělání, že se ve třídních kolektivech zvýšila šikana. I to by bylo na dlouhou diskuzi.
Další ránu naše děti dostaly v roce 2019 vinou covidu, kdy měly jednu z nejdelších distančních výuk v Evropě.
A nyní opět bez vlastního zavinění jsou nucené nastavit druhou tvář. Díky okamžité integraci ukrajinských dětí do běžných tříd se výuka opět zbrzdí. A tak pedagog namísto toho, aby se pokoušel částečně napravovat mezery ve vzdělání způsobené distanční výukou, bude nucen je dál prohlubovat.
Takové řešení je unáhlené a nebude pozitivní pro české, ale ani pro ukrajinské děti.
Zřízení přípravných tříd alespoň pro žáky základních škol na jeden rok s dopoledním vyučováním například v družinách, školních jídelnách, když chybí volné třídy, by bylo podle mého názoru přínosnější než okamžitá integrace. Po roce bychom už znali i počty žáků a ukrajinských pedagogů, kteří u nás zůstanou. Asimilace ukrajinských dětí s novým prostředím by mohla probíhat odpoledne prostřednictvím volnočasových aktivit.