Nejdříve připomenu trochu historie. Ukázalo se, že administrativní změna (buď na základě dobytí moci, nebo i veřejné volby, jako třeba v poválečné Itálii) nestačí. Ve společenské dělbě práce jsou jednotlivé komponenty vlastnických vztahů (organizace výroby, právní zakotvení, rozdělování) realizovány konkrétními výkony osob v rámci institucionálního systému společnosti. Z toho vyrůstá řada možností přeměny podílu na realizaci vlastnických vztahů v soukromé vlastnictví (např. u nás od podpultového prodeje včetně formy popsané ve filmu "Bony a klid") až ke "králi Oravy" Babinskému), jak to ukázal ve své skvělé práci Nová třída Milovan Djilas. Navíc je právě realizace vlastnických vztahů nejvíce zranitelná pozičním investováním. Ten kdo sní, že existuje nějaká snadná cesta ke spravedlivé společnosti formou znárodnění, patrně k vypěstování realistické, perspektivní a srozumitelné vize moc nepřispěje. Spíš naopak.
Jak tedy k dané problematice přistoupit? Zde je podle mě důležité dvojí:
1. Chápat společenský vývoj jako přírodně historický proces, kdy proces utváření společnosti se odvíjí od procesu přetváření přírody společností (od změn v technologiích přes změny v organizaci práce, změnu postavení člověka ve výrobě, proměn společenských vztahů včetně vlastnických, až ke změnám v oblasti politických, kulturních, právních, mravních a dalších oblastech společnosti).
2. Odhalit anatomii společenské proměny, pro kterou nazrál čas a která je svým rozsahem a hloubkou výraznější než kdysi průmyslová revoluce.
Přitom:
- Proměna vlastnických vztahů je mnohem složitější než odpověď na otázku, co komu patří. Jedná se zejména o aktivity vyvíjené při realizaci vlastnických vztahů, při zabezpečení jejich fungování.
- Podobnou roli jako ve své době sehrál průmysl rodící se z řemesel, dnes hrají odvětví produktivních služeb (vzdělání, výchova v rodině, péče o zdraví, rekvalifikace, resp. průběžný celoživotní upgrade nabytých schopností apod.), jejichž role poroste, přitom tak jako v případě průmyslu 80 % produkce odvětví produktivních služeb bude vyúsťovat do odvětví produktivních služeb, což povede k radikálnímu zvyšování inovačního potenciálu společnosti.
(To, že si dnes mnozí nedovedou dostatečně dobře představit, jak to proběhne, je dáno tím, že překonávat vžité stereotypy a setrvačné představy je nesmírně obtížné.)
Pokud jde konkrétně o problematiku vlastnických vztahů, tak:
1. Zdokonalováním finančního trhu budou vytvářeny podmínky pro stále plnější využívání investičních příležitostípodle míry jejich výnosnosti a tím vytěsňováno poziční investování, které je nejhorším důsledkem soukromého vlastnictví.
2. Bude výrazně narůstat role týmovosti založená na profesní komplementaritě a komplementaritě pozic i rolí.
Obojí lze chápat jako proces reálného zespolečenštění.
Postupně tak budou dominovat vztahy, které umožní, aby svobodný rozvoj každého jednotlivce byl podmínkou rozvoje všech.
Vize, jakou potřebujeme/108, (Pokračování)
S oporou v kvalitní vizi lze vývoj tímto směrem prosadit, protože alternativou je bahno bezradnosti a beznaděje.
Zdroj: https://radimvalencik.pise.cz/10175-vize-jakou-potrebujeme-108.html