To jsme netušili. Tak reagovali někteří lidé z mého okolí na zprávu, že Ústavní soud zamítl stížnost Rybářství Třeboň ve sporu o majetek v okolí Chlumu s římskokatolickou farností Lutová. Nepřekvapil je samotný nález ÚS, ale okolnost, že farnosti a řády nestáhly své žaloby a možná i podávají nové. Mnozí občané totiž očekávali, že se tak stane po velkorysém daru, který byl církvím, a to zejména té římskokatolické, přiřčen v zákoně o majetkovém vypořádání s církvemi a náboženskými společnostmi. Zatímco v České televizi se o něm „taktně“ opomněli zmínit, v paměti lidí zůstal. A znovu se při příležitosti tohoto soudního sporu o čtyři rybníky a přilehlé pozemky vynořil. Inu, dnes už víme, že tečka za čímkoli se u nás nezvládá. A tak jsme se zároveň dozvěděli, že i maltézští rytíři si brousí zuby na majetek, tentokrát v jiném než v Jihočeském kraji.
Zákon byl odhlasovaný ve sněmovně v roce 2012 přes protesty části veřejnosti a politických stran včetně KSČM v roce 2012. Věcné argumenty, například o přemrštěných odhadech hodnoty tzv. nevydaného majetku či o držbě, nikoli vlastnictví, nepomohly. Prolezl doslova s odřenými stránkami, ale vláda si pak pospíšila podepsat příslušné smlouvy, aby nemohl být zrušen. Nejvyšší částku dostává vyplacenou právě římskokatolická církev, a to včetně úroků. Má se tak dít po dobu 30 let. Zatímco obyvatele země sužují energetická krize či raketový vzestup cen jakéhokoli zboží, církve, především ta již uvedená, v tichosti dál inkasují ze státního rozpočtu. Komunisté se ve sněmovně pokusili alespoň o to, aby se z těchto příjmů, tak jako v jiných případech, platila daň. V roce 2019 opravdu prošlo zrušení bodu zákona stanovujícího, že tzv. náhrady nejsou předmětem daně ani poplatku. Tato změna měla začít platit od ledna roku 2020. Tentokrát, na rozdíl třeba od úprav volebního zákona, si Ústavní soud pospíšil. Hned v říjnu 2019 novelu zrušil. Trpkost, kterou nyní vyvolávají další soudní spory o majetek vedené katolickými duchovními, zůstává.