Den válečných veteránů se slaví již téměř sto let. U nás jde o poměrně krátkou tradici, mezi významné dny byl 11. listopad zařazen v roce 2001. Ačkoli se tímto připomíná uzavření příměří mezi Spojenci a Němci na západní frontě v roce 1918, je mezi Dnem válečných veteránů a jinými oslavami konce válek podstatný rozdíl. Neslaví se totiž vítězství jedněch nad druhými, ale připomínají se oběti všech válek bez rozdílu stran a národností.
Vlčí mák připnutý 11. listopadu na klopu tak je výrazem smíření, nikoli připomínkou vítězství, či porážky. Tento symbol má svůj původ v básni „V polích flanderských“, kterou napsal kanadský frontový chirurg John McCrae. Pod vlčími máky na bitevním poli leží padlí bojovníci. A symbolicky se tak připomínají všechna bitevní pole a oběti všech válek, které lidstvo vedlo.
Den válečných veteránů se původně slavil jako Den příměří – a ve Velké Británii má stále tento název. Je to tedy den, kdy si v každé zemi lidé připomínají nejen vlastní hrdiny a padlé vojáky, ale také ono usmíření. I my si připomínáme naše vojáky z 1. světové války, naše legionáře, účastníky prvního i druhého odboje, členy našich zahraničních misí a zároveň myslíme na bezpečí, stabilitu a mír ve světě. Na smíření mezi národy.
Jsme právem hrdí na sta tisíce našich předků a krajanů, kteří bojovali za naši svobodu a nezávislost na nejrůznějších bojištích. Zároveň si každý z nás uvědomuje, že válka je strašné zlo a že je naší povinností snažit se konfliktům předcházet, případně je rychle a s co nejmenším počtem obětí řešit. Že se musíme snažit učinit svět stabilnějším a bezpečnějším. Přesně s tímto úkolem jsou naši vojáci vysíláni do zahraničí.
Svět dnes bohužel bezpečný není a tak stále přibývají noví a noví váleční veteráni, přibývají další mrtví. Nesmíme ale přestat doufat. Den válečných veteránů, či Den příměří dnes v Evropě společně slaví bývalí nepřátelé. Britové, Němci, Francouzi, Češi a další jsou nyní spojenci, jsou partnery na společném evropském trhu. A díky tomu spolupracující Evropa nepoznala už sedm desetiletí hrůzu války. Až se podaří do této společné Evropy přiřadit i balkánské státy, bude toto území stability a míru opět o něco větší.
Připomeňme si tedy 11. listopad jako den, kdy vzdáváme úctu válečným veteránům a zároveň jako den naděje, že válek a jejich obětí bude ubývat. Právě usilovnou prací na usmíření mezi národy nejlépe vzdáme úctu padlým bojovníkům.