Podle výstupu z tiskové besedy po pondělním jednání Rady města Tábora (31. října) jsem měl za to, že po rozpadu táborské radniční koalice před více než půl rokem se konečně bývalí partneři dohodli. Alespoň částečně. Starosta Jiří Fišer (Tábor 2020) totiž informoval o usnesení rady města, které stanovuje priority do konce volebního období, tedy roku 2018 s přesahem do roku 2019. Jde většinou o zásadní investiční akce, o kterých již místní média informovala.
Starosta Fišer rovněž uvedl, že toto usnesení je pro všechny bývalé koaliční partnery, kteří mají zastoupení v radě, závazné. Jak ale prvotní reakce bývalých koaličních komunálních politiků naznačují, není jeho tvrzení až tak podloženo shodou všech.
Například exkoaliční radní Miloš Tuháček (JINAK!) v reakci na tuto informaci na serveru Tábor dnes uvedl: „...tedy opravdu nevím, jak kdo přišel na to, že ony investiční priority jsou závazné „pro radní, zastupitele i organizace bývalých koaličních stran.“ Radní za sdružení JINAK pro toto usnesení nehlasovali, protože priority zatím nebyly probrány s veřejností.“.
Podle mých informací je obdobná situace také u dalšího bývalého koaličního partnera, kterým je táborská ČSSD. Jejím představitelům a radním (například Tibor Stano) vadí především to, že na širší projednání zásadních investičních akcí, tedy zmíněných priorit do konce volebního období, neměli v zastupitelském klubu dostatek času.
Jak se tedy stále markantněji ukazuje, rozpory v bývalé táborské radniční koalici nejenže neustaly do té míry, aby byla koalice i její koaliční smlouva obnovena či revidována, ale tyto rozpory jsou stále hlubší. Městu k dalšímu rozvoji chybí základní dokument v podobě dřívější koaliční smlouvy a podle aktuální situace nepanuje zřejmě shoda ani na prioritách stanovených usnesením rady. Město je nyní řízeno jaksi samospádem, přičemž jsou patrny tendence, že jeden z partnerů hod a druhý čehý.
Jak dlouho bude ještě tato tristní situace v druhém největším městě na jihu Čech trvat?.