Já jsem poslanec a kdo je víc?
Ve chvíli kdy jedná Poslanecká sněmovna je už skoro pravidlem, že média hned poté, co nám řeknou, o čem se jednalo, dodají „a jeden z poslanců si opět odmítl nasadil roušku“. Tento poslanec za SPD také naprosto beze studu prohlásil, že on přece nemusí. Je to hodně smutný obrázek toho, kdo zastupuje občany České Republiky v Poslanecké sněmovně. Především v dnešní době, kdy celá společnost čelí pandemické hrozbě, a to nejenom u nás, ale celosvětově. Už malé dítě ví, že se učí příkladem. Znamená to tedy, že tento poslanec, který je příkladem tím, že se chová jako hulvát a nedodržuje nastavená pravidla a nerespektuje ani své kolegy a ani občany této země? Vzhledem k tomu, že nás brzy už zase čekají volby, mě to vede k zamyšlení, jak by měl vlastně v dnešní době poslanec - poslankyně vypadat?
Je jasné, že už dávno neplatí, že poslanec by měl být vážený pán v letech s bílým plnovousem, který bude moudře rozmýšlet a rozmlouvat se stejně vyhlížejícími kolegy o závažných problémech. Politika je dnes doménou jak mladých, tak i starších ročníků, mužů i žen. A je to tak správně, protože jenom tak je možné dosáhnout potřebné odlišnosti, která bude patřičně odrážet i stav společnosti, zájmy a potřeby všech občanů. Ale co by měl mít poslanec řekněme navíc? Čím by se měl lišit od ostatních? Ti, kdo se v politice pohybují si mockrát vyslechli, že to stejně dělají jenom pro peníze. Správně by to mělo fungovat jako všude, že by míra ohodnocení měla odrážet míru pracovitosti a odpovědnosti. Jsou ale také poslanci, kteří si své poslanecké období doslova jenom odsedí, ale žádný kloudný výsledek po nich nezůstane.
Poslanec přece má dělat svou práci s láskou, nenávistí, odhodláním, důrazností, moudrostí, odvahou a schopností. S láskou ke spokojenému životu. S nenávistí k propastem ve společnosti. S odhodláním něco změnit. S důrazností pronášet své myšlenky. S moudrostí vyslechnout si všechny strany. S odvahou pustit se do politického boje. Se schopností vyjádřit své myšlenky.
Bohužel si občas člověk při pohledu na některé současné i minulé poslance napříč politickými stranami říká, proč zrovna TOHOHLE dali na kandidátku? Bylo to proto, že neměli na výběr, nebo to bylo „za odměnu“, nebo prostě jenom toho, kdo by byl schopnější a pracovitější akorát oni zrovna nemají rádi? No já věřím, že KSČM si při výběru svých kandidátů dá záležet na tom, aby to byli lidé, kteří to myslí vášně, mají na to patřičné schopnosti a tvorba kandidátech nezklouzne k tomu, aby jí tvořili lidé, kteří už ve svém věku vidí práci poslance jako něco „ kde se na chvilku uklidím, odsedím si to a budu mít dobré peníze“ nebo „cha cha, sice mě ta práce neba, ale z principu radši já než ty“. Na příkladu hulvátského poslance z SPD je totiž vidět, že takoví lidé jsou potom pouze pro ostudu.