Potkal jsem včera ve vinárně "U Libušky" (v ulici Voršilská) kamaráda. Slušný a vzdělaný člověk, tak trochu (spíš dost) sluníčkář. Sdělil jsem mu svůj dojem z podvečerní procházky Prahy, která mě okouzlila. "Jo, Praha byla moc pěkná," – odpověděl – "dokud ji neovládli náckové s hradním pánem v čele."
Dělal jsem, že nechápu, jak to myslí, a odpověděl: "Máš pravdu. Přesně jako při nástupu fašismu v Německu na začátku 30. let. Stejné provokace jako s podpálením Reichstagu. Pokus o zapálení Kliniky, pochopitelně nevyšetřený. Teď zase nacistické malůvky na zdech. A to vše s podporou (minimálně) nečinnosti policie a zpravodajských služeb. A koordinováno s intenzivní medializací v ČT a dalších "našich" veřejných sdělovadlech, které si povinně platíme. A vůbec nejhůř – prvním, kdo legitimizuje tyto typicky náckovské praktiky je ministr pro legislativu a lidská práva Dienstbier!!! Takto daleko to nedošlo ani v Německu ve 30. létech. Ale stejně si myslím, že u nás náckové neprojdou. I když pokus o erdogenizaci EU tu je."
Dál jsme raději nepokračovali. Proč si kazit dobrou náladu. A hlavně – spěchal jsem na pracovní schůzku týkající se jednoho důležitého projektu. (Dopadla lépe, než jsem očekával.)
Bude to složité. Hlavní naší oporou je pochopení toho, o co jde, jak se bránit a jak napravit to, co se pokazilo. Zde jenom několik odkazů:
Za prvé: Nedělejme si iluze o "sluníčkářích". Jsou mezi nimi i slušní lidé. Velká většina z nich jsou však jen slouhové globální moci, viz:
1. Více či méně si uvědomuje, že se nachází
4. Démonizují tu "druhou stranu", pěstují si její obraz jako nepřítele, který je vším vinen, který musí být zničen (čímž se zbavují morálních zábran, pokud jde odmítnutí kooperativního řešení).
5. Dělají ze svého pokrytectví vrchol morality, aniž by si to byli ochotni a dokonce i schopni připustit.
Viz: http://radimvalencik.pise.cz/3355-vysledky-vypoctu-slunickaru.html
Za druhé: A co je to ta globální moc? Viz:
http://radimvalencik.pise.cz/2846-podstata-soucasne-moci-uvaha-k-vyroci-...
Takže vlastně ve většině případů platí, že "sluníčkaří" a skuteční "náckové" jedno jsou. Ostatně tak tomu bylo i v druhorepublikovém období.
Ale ta podvečerní Praha je fakt moc pěkná: