Jsem nějak nenaladěna. Ve společnosti již delší dobu panuje zmatek. Na jedné straně slyšíme ministra zdravotnictví, prezidenta ČLK Kubka a epidemiologa Prymulu, na druhé straně v médiích slyšíme jakéhosi Jiřího Koběřovského, jak nás písní vyzývá, abychom odstranili roušky, protože přece jedině, postavíme-li se viru čelem, dokážeme nad ním zvítězit. Nebo se dále dovídáme, jak hlavní organizátor demonstrace na Staroměstském náměstí volá snad všechny »do zbraně«, protože co je víc než svoboda, a tu vláda svými opatřeními narušuje. Anebo třeba v inzerci na Barrandově si přečteme - Proč vláda ignoruje nás odborníky. Pak si jistě každý z nás musí položit otázku: Komu a čemu máme vlastně věřit?
Osobně však věřím těm skutečným odborníkům, tedy těm Kubkům a Prymulům, i když o jejich postoji nezpívá žádný písničkář. Protože ti mně nabízejí, i když třeba bolestivé, řešení a vědí, o čem mluví. Jen jedno chápu v této souvislosti málo. To, že česká média namísto toho, aby plně podporovala právě je, vyhledávají oponenty nebo dávají slovo těm druhým a rozdělují tak společnost. V čím zájmu to je? Určitě ne v zájmu lidí, kteří nechtějí onemocnět anebo zemřít. Nebýt jich, možná bychom se mnohem lépe vypořádávali s koronavirem. A co podle mého by spíše měli dělat? Možná, že by stálo za to denně vysílat reportáže z nemocnic a od lůžek těch, kteří na nich bojují o život. Hovořit především s lékaři či jinými záchranáři, kteří už padají únavou a stále se s plným nasazením snaží zachraňovat ty druhé. Nebylo by to v našem boji s koronavirem účinnější?