Čas, který zbývá do otevření volebních místností, se již počítá na hodiny. Krajské a senátní volby rozhodnou nejen o dalším směřováním kraje, ale také v našem 13. volebním okrsku o tom, kdo nás bude zastupovat v senátu. Chtěl bych vás především pozvat k volbám. Nadávat u televize či v hospodě je určitě velmi alibistické, ne-li přímo zbabělé. Ve volebních místnostech pak přeji šťastnou ruku, protože na každém vašem hlasu záleží.
Jak se objektivně ukazuje, jihočeská koalice KSČM s ČSSD přinesla mnoho úspěšného. Především ve směřování toku peněz do oblastí, které dřívější pravicová vedení kraje ignorovala. Podařilo se rozjet dotační politiku správným směrem, především ve školství, dopravě a nebývalé podpoře venkova. A samozřejmě hlavně ve zdravotnictvích, kdy do budov i moderních technologií kraj nasměřoval stovky milionů. I to je třeba vzít před vhozením hlasu v úvahu.
Jako kandidát do senátu za KSČM v 13. volebním obvodu (Táborsko, východní část Písecka a jižní část Benešovska) však nemohu nepřičinit ještě jednu poznámku.
Zřejmě jsou lidé i mezi politiky, kteří zvládnou množství funkcí a postů na několika úrovních politiky. Od komunální až po vrcholovou. S jakou kvalitou, to už je ovšem věc druhá. Udivuje mne proto nedávné vyjádření starosty Tábora Jiřího Fišera (Tábor 2020), který kandiduje jak do Zastupitelstva Jihočeského kraje, tak do senátu, Vyjádřil se v rozhlase (oproti svým ještě nedávným názorům), že v případě zvolení zvládne jak funkci starosty, tak senátorský post. Nehledě na zastupitelstvo kraje a další spolky a organizace, ve kterých zasedá.
Přitom evidentně už jeho starostování přináší Táboru již od jara jeden zásadní problém. Po rozpadu koalice, jejímž bylo jeho hnutí lídrem, nedokázal najít mezi stranami a hnutími takový koncenzus, který by zabezpečoval bezproblémový chod města. Nedošlo ani k dohodě na minimálním programu, takže život i rozvoj města jde jaksi samospádem, bez koncepce.
Ale dobře, Španělsko je už přes 10 měsíců bez vlády a zemi se prý konečně začíná dařit. Žádné nové zákony, žádná další administrativa, nové kontroly a otravování občanů. Možná se Fišer řídí tímto příkladem. Ale že by se městu konečně začalo dařit? Problémy se neřeší, jen odsouvají. Spojka Měšická – Vožická s napojením na dálnici, rekonstrukce Budějovické ulice, jihovýchodní obchvat města, rozpadající se objekt Křižíkovy elektrárny. To občany Tábora v „bezvládí“, na rozdíl od Španělska, otravuje a znechucuje.