Zatímco prostí občané České republiky na mnoha místech uctili i za nepřejících podmínek pandemie památku padlých vojínů Rudé armády osvoboditelky, často neformálně, ale o to vřeleji, probíhal a dále probíhají v médiích a v kruzích vládnoucích tzv. elit pyramidální orgie antirusismu.
Tato orgie má podobu mediální a organizační chobotnice, mající masírovat zejména mladší generace s nedostatečným historickým vědomím a bez pamětnických informací. Ostatně náš prezident Budovatel dr. Edvard Beneš to ve svých statích a projevech předpověděl, když pravil, že za padesát šedesát let počnou nepřátelé státu přednášet své lži o osvobození a fašismu a že tomu budou i sami věřit, co přednášejí.
Tato orgie nápadně připomíná nechvalnou éru protektorátní propagandy Moravců, Krychtálků, Lažnovských, Vajtauerů, zaštítěných samotným koryfejem nacistické propagandy dr. Goebbelsem. Jeho slogan, že »stokrát opakovaná lež se stává pravdou« se monotónně a úporně snaží opisovat současná antiruská propaganda. Tato propaganda, která již od počátku popřevratového režimu zahájila Sein Kampf – »svůj boj«, abychom parafrázovali Hitlerovu bibli nacismu Mein Kampf – pod omšelou vlajkou »bolševického universálního zla«. Pokračovala antisovětismem a oslavila zánik SSSR jako konec »říše zla«, přičemž vyčetla tomuto státu všemožné viny a hříchy v nekonečných počtech. A nyní soustředila svou pozornost na současnou Ruskou federaci jako na jakéhosi pokračovatele »říše zla«. Kreslí obraz odvěkého »nepřítele Evropy«, což je první nesmysl – jako »šiřitele panruského imperialismu«, což je druhý nesmysl.
Západu roztály jako sníh pod sluncem. A když toto vše počal napravovat osvícený státník V. V. Putin, stal se okamžitě terčem všeobsáhlé propagandy, spojující v jeho osobnosti inkarnace »takřka hitlerovské«, není-liž pravda?V naší republice nemine dne, aby se z médií nevylily zapáchající hektolitry pomluv, čtvrtpravd a doslovných lží na adresu prezidenta Putina, Ruské federace a ruského národa všeobecně. Zvláště hnusně tato propaganda působí ve slovanských zemí, z nichž drtivá většina byla před 75 lety zachráněna právě tolik dnes Západem nenáviděným SSSR. Stálo by za to, kdyby si dnešní vzývatelé USA přečetli díkuvzdání amerických generálů Eisenhowera a Knoxe Rudé armádě a hodnocení role SSSR při osvobozování Evropy F. D. Rooseveltem! Místo seriózních rozborů role SSSR, které najdeme vzácně i v západní odborné literatuře (Axell o Stalinovi ve válce, Overy o Rusech ve válce, Butlerová o Stalinovi a Rooseveltovi jako partnerech), se naše propaganda snižuje k neustálým pomluvám, insinuacím a maximálně čtvrtpravdám (klasický příklad je výklad paktu Ribbentrop-Molotov, přičemž se zásadně pomíjí prvotní pakt Hitler-Pilsudski…).
Naše propaganda idiotsky kopíruje pavědecké fabuláty Evropské unie, vydávané jako směrnice pro zacházení s moderními dějinami druhé světové války a SSSR. Stačí si připomenout předchozí antisovětskou a antiruskou propagandu protektorátu. Například výstavu Sovětský ráj vypracovanou nacisty a instalovanou kolem roku 1943 v areálu pražského výstaviště nebo filmové týdeníky protektorátu či články Lažnovského, Krychtálka, Kožíška, Vajtauera a konec konců i literární pamflety kolaboranta kolaborantů Moravce: »O český zítřek« a »V úloze mouřenína«.
Když dnes občan vnímá myšlenkové metaboláty dnešních mouřenínů -pánů Šafra, Štětiny nebo dam, jako je paní Langšádlová či Němcová o Rusku, bývalém SSSR a bolševicích, maně jen napadá naprostá myšlenková osnova starých protektorátních šmoků. Nic nového pod sluncem, zamyslí se historik. Vše už tu bylo za protektorátu a opakuje se v jiných mantrách se stejným nábojem v dnešním Česku.
K tomu přistupují aféry poškozující republiku v očích jak antifašistické koalice druhé světové války, tak zejména samotného Ruska. Zločin pražských radních na soše osvoboditele ČSR maršála I. S. Koněva Ruská federace právem vnímá jako obrovskou potupu a zostuzení památky válečného hrdiny SSSR, díky jehož úsilí žije dnes zachráněný český národ, jenž by jinak podlehl fašistickému řádění milionové Schörnerovy armády. Je třeba si nejen uvědomovat, ale i veřejně připomínat, že teprve osvobozením ČSR skončila evropská část druhé světové války. I z tohoto titulu je nesmysl hovořit v Evropě o »ukončení druhé světové války«, jek se to běžně užívá, když skutečné ukončení této války nastalo po japonské kapitulaci Kuantungské armády proti SSSR na jedné straně, a kapitulaci proti loďstvu USA na druhé straně, kdy byly podepsány kapitulace pro SSSR a USA zároveň. Takže teprve září 1945 znamená fakticky konec druhé světové války.
Význam tohoto evropského nesmyslu o »ukončeni druhé světové války 8. května 1945« je opět jasný. Tak, jako proběhly dvě kapitulace u Japonců, proběhly dvě kapitulace – u Spojenců a u SSSR. Je tu jasná snaha dnešní propagandy zamlžit a posléze vykořenit pojem osvobození od německého fašismu/nacismu. A zničit v paměti národů osvobozovací roli SSSR. A proto je nutno hovořit o obou datech kapitulací, tj. o 8. i o 9. květnu. Na ČSR se plně vztahuje 9. květen 1945. Je nutno připomenout, že v některých oblastech Čech a Moravy ještě probíhaly boje s německým wehrmachtem a Waffen SS i po 9. květnu. Udává se, dle některých zdrojů, že v Čechách skončily boje u Milína 11 až 12. května, na Moravě u Olešnice 11. května 1945.
Samozřejmě, od vládnoucích tzv. elit se nápravy ve zmírnění nebo dokonce eliminaci této protislovanské pavědecké propagandy nedočkáme. Ale paradoxně tu mohou pomoci voliči. Jak? Inu prostě. Nevolením těch partají a skupin, které tuto propagandu oprašují jako posvátný grál. Voliči podle skutků sami dobře rozeznají, které strany a jak podporují tuto zlovolnou propagandu a které taky chrání všemožně své zastupitele páchající zločiny proti ruským a sovětským památkám a válečným hrobům a pietním místům, jak je definuje zákon č. 122/2004 Sb., o válečných hrobech a pietních místech. Zde jsou trestní oznámení na pachatele plně namístě, a je jen otázkou, zdali politické tzv. elity nezvrátí průběh vyšetřování ve prospěch podezřelých. V demokratickém právním státě by se to stávat nemělo, ale dosavadní podivnosti šetření takových kauz moc důvěry v právní stát nepřidávají.
Nakonec jen tolik. Občané sami – zvláště starší a pamětnická generace – vidí, jaké úsilí vynakládá antiruská propaganda na zamlžení, na falsifikaci a na pusté ataky proti Ruské federaci, přičemž se neštítí ničeho. Od pomluv »sovětského spiknuti Hitlera se Stalinem« až po pomluvy Koněva. Soudný občan ví, co si o této propagandě má myslet.