Naše země ožívá po devíti týdnech trvání nouzového stavu, vyhlášeného k překonání vlny onemocnění Covid 19. Médii hýbe řada otázek jako: bylo dosaženo cíle? co bude následovat? Bohužel ale také jak situaci nejlépe použít k poškození politického soupeře? Jako by ani nešlo o lidi. Názorů a odpovědí je spousta a je obtížné se v nich orientovat a nacházet konstruktivní kritiku. O to důležitější je téma otevřít pohledem komunistické strany. Ostatně vždyť od téměř jakékoli jiné strany se těžko dočkáme něčeho jiného než okopávání kotníků jiným, k zamaskování vlastních selhání, bez myšlenek směřujících k poučení a nápravě.
Pokusím se o takové otevření nad článkem, který vyšel 12. května na Novinkách.cz pod názvem „Virus rozjel malé devadesátky. Musejí skončit“. Slibný název ale skrýval jen obvyklý názorový chaos a absenci jakéhokoliv závěru, kromě imperativu vloženého již do názvu. Přesto článek poskytl několik trefných postřehů hodných pozornosti. Například přirovnává situaci k devadesátým letům s jejich ekonomickou transformací, přející jedincům bez zábran, kteří se umějí tak zvaně rychle orientovat „v prostoru poblíž tenké a nejasné hrany oddělující zdravý kapitalistický „drajv“ a zločin.“ (cit.) Podobné prostředí připravil současný stát, když vytvořil nepříliš regulovanou obří poptávku po nedostatkovém zboží, poznamenanou oslabením kontrolních mechanismů, protože přece „šlo o životy“. Mělo tak být ospravedlněno vytvoření a pochopitelně i využití zřejmého prokorupčního prostředí, jehož vnějším příznakem bylo akceptování nákupů zdravotnických prostředků za ceny neakceptovatelné. Tedy pro nás, kterým bylo přisouzeno jen čekat a .. platit? V dotčeném článku k tomu autor dodává mimo jiné, cituji: „Je čas tyto malé devadesátky ukončit. Když už rozvolňujeme zemi a ekonomiku jako diví, neměli bychom zapomenout také znovu utáhnout regulaci,... Ani pod krizí zhasnutými světly by nemělo projít úplně cokoli.“.
A tady je na místě vznést zásadní výtku, protože krize a krizový stav by naopak měly znamenat kontrolu a ne zhasnutá světla. A hlavně - regulace měla především nastoupit s krizovým stavem a ne po něm! To, že nebyla uplatněna, respektive pouze minimální a pozdě, dokládá i v krizi nutné selhávání systému ideově opřeného o předpoklad samoregulace tzv. neviditelnou rukou trhu. Že tento předpoklad nefunguje, přinejmenším ne ve prospěch většiny občanů, události posledních měsíců jen dokazují.
Autor článku se dopustil omylu i svým dalším výrokem, že: „Pro nouzové nákupy má vláda k dispozici institut nouzového stavu.“ A prozrazuje tím neznalost obsahu dovolávaného institutu. Což je, bohužel, jevem běžným nejen mezi publicisty, ale i mezi členy tzv. orgánů krizového řízení, včetně vlády a Ústředního krizového štábu. Pro obšírnou analýzu není prostor, takže jen konstatuji, že krizový zákon sice upravuje a to konkrétně (!) pravomoci a povinnosti orgánů krizového řízení, právnických a také fyzických osob, ale nad rámcem ostatní platné legislativy, kterou je zde jednoznačně zákon o zadávání veřejných zakázek!!
Neposledním pozoruhodným výrokem je, opět cituji: „„střelci“ mohou být v mimořádných časech užiteční, ale odevzdat jim z vděku nebo z neznalosti celé hřiště i pro časy normální, by byla chyba“,..
No a tohle je prostě perla, nahrávající hned k několika otázkám. Především „střelci“ v jakém smyslu? V kontextu článku mě napadá jen mafiáni, lupiči, prostě ti, kteří se nebojí zločinu. A čím jako mají být užiteční a za co jim vděk? Jednu odpověď mám. Odhalují, jak dobře a snadno si rozumí současný režim (já na bráchu a ruka ruku myje) s těmi, kterým nedělá žádný problém setřít onen poznamenaný tenký rozdíl mezi kapitalistickým aktivním přístupem či „tahem na branku“ a (organizovaným) zločinem. Chyba? Ano, té se dopustíme, pokud si opět necháme navěšet na nos bulíky politické taktiky a za pár drobných nebudeme trvat na stržení opony, vyšetření zločinů a řádného potrestání aktérů. Problém přitom není jen ve způsobu řešení poslední krize, ale také v nepřipravenosti na ni založené v minulosti! Mám však důvodné obavy, že to nepůjde snadno. Tím hůř, čím budeme před novými volbami našim voličům i členům ještě obtížněji vysvětlovat, proč tuto neřádu nakloněnou vládu byť jen „tolerujeme“ ..? Doufám, že se z krize konečně opravdu poučíme.