Je 1. máj roku 2020… a je jiný… zcela jiný, než jsme zvyklí si ho připomínat jako Svátek práce, s dlouhou historií od roku 1890. Poté, co jej o rok dříve přijala II. Internacionála, a ještě o rok dříve už v roce 1888 si ho začali připomínat v samotných Spojených státech amerických. Poprvé v historii tohoto svátku si jej jako Svátek práce nemůžeme připomenout společně na veřejném setkání. I v nejtemnějších dobách našeho národa, v dobách nacistické poruby se 1. máj demonstrativně připomínal.
Koronavirová pandemie a s ní vládou nařízená opatření zákazu shromažďování více osob nám nedovoluje, vážení spoluobčané, setkat se a připomenout si to, co pro nás v minulosti znělo jako samozřejmost, tedy právo na práci, konanou po dobu 8 hodin denně a tedy to, co v dnešním globalizovaném kapitalistickém světě rezonuje opět stále častěji.
Po druhé světové válce se oslava svátku práce stala možná trochu vzdálená svému původnímu odkazu, neboť práce se u nás stala samozřejmou součástí života. Tento svátek se u nás v polovině dvacátého století stal oslavou pracujících, kteří si v té době vydobyli takové pracovní a životní podmínky, o kterých se v dřívějších dobách většině pracujících mohlo jen zdát. Každý, kdo chtěl pracovat, práci dostal. Zapomnělo se na to, že v dobách dřívějších museli lidé za práci bojovat, což mnozí po roce 1989 velmi tvrdě pocítili.
Nové kapitalistické zřízení ve střední a východní Evropě (nebo také v bývalých socialistických zemích Evropy), kromě nezaměstnanosti, přineslo po roce 1989 skutečně spoustu „nových výdobytků“, o kterých jsme do té doby neměli ani tušení, nebo jsme je znali pouze ze zpráv televizních novin, informujících o radostech a starostech Západního světa. Pravděpodobně minimálně středoevropským unikátem pak byla nepochybně nechvalně známá privatizace, prostřednictvím které byl mnohdy rozdán a rozkraden majetek, který byl dříve rozvíjen a poctivě spravován. V České republice se vytvořila vrstva tzv. „horních deseti tisíc“, tedy dolarových milionářů – oligarchů, lobbistů a zbohatlíků různých typů, kteří svůj kapitál zhodnocují především z práce a vykořisťování střední a nižší třídy a tunelováním čehokoliv.
Rostoucí obavy vyvolává i mezinárodní politika. Války za změnu režimu v „barevných revolucích“, do nichž Spojené státy zatáhly i atlantické spojence, vedly k pravému opaku slibované demokracie a prosperity. Statisíce lidských obětí provází chaos a humanitární pohromy. Náboženské a etnické konflikty, které už byly většinou věcí minulosti, znovu ničí celé regiony. „Boj proti terorismu“ ústí naopak v jeho expanzi i napříč Evropou. Živnou půdu nachází v migrační vlně, vyvolané tou samou politikou západních mocností. Jejich vlády i Evropská unie selhávají i tváří v tvář této hrozbě. Následky se snaží přenést i na země, které ji nezavinily a nevyvolaly ani příčiny regionálních konfliktů. Česká republika žádné kolonie nikdy neměla. Kořistí cizího kapitálu je naopak ona sama. Povinné „kvóty“ uprchlíků rozhodně odmítáme. Podmiňovat jejich přijetím i čerpání evropských dotací je vyděračství, kterému nelze ustoupit.
Dalším zdrojem napětí a válek je NATO, a v žádném případě ho nelze vnímat jako zárukou naší bezpečnosti. Právo rozhodnout, zda má v tak hazardérském paktu být i naše země, přísluší jen všem jejím občanům. KSČM navrhla a podporuje i nadále zákon o speciálním referendu, v němž by tu příležitost dostali. My, komunisté, nabídneme lidem nezvratná fakta, proč je v jejich zájmu z NATO odejít co nejdříve.
I Evropská unie se potácí ve vážné krizi. Ta je způsobena rozkolem se Spojenými státy v politice i ekonomických zájmech, a intervenční politikou NATO především v jejich zájmu. Jedna část vládnoucí politické elity chce Severoatlantickou alianci zachovat, druhá se snaží o vytvoření Evropské armády.
Kapitalistická společnost dospěla do těžké krize. Ukázala se jako nefunkční také v případě koronavirové pandemie. Jsme svědky skutečné krize kapitalistického systému, kde koronavirus je přes jeho nebezpečnost, maximálně pouze jejím spouštěcím mechanismem. Vzniká situace, která se bude rozvíjet ve směru postupného zhoršování.
Současní vládci světa, držitelé hlavní části světového majetku a financí, se dnes snaží vytvořit zásadně jiné zřízení než je toto, předpokládají i změnu sociobiologické podstaty člověka. Může to být v některých případech tzv. „elektronický koncentrák“, a v jiných formách měkčí – „chléb a hry“. Ale v každém případě se světová vrchnost vynasnaží, aby krizi obrátila ve svůj prospěch a odstřihla od budoucnosti drtivou většinu společnosti. Zcela jistě nás čekají v příštích 20 - 30 letech velmi vážné sociální otřesy. Ty skutečně změní svět tak, jak jsme si dosud nedovedli představit. Po vnitrokapitalistických strukturálních krizích přichází nynější krize jako krize systémová. Kapitalismus si už svoje odpracoval a neodpovídá světu, který existuje dnes. Takže nás čekají velmi obtížné časy, které budou zřejmě skutečným soubojem o budoucnost všech. Na výběr toho mnoho nezbývá. Nabízíme druhý poučený pokus o novou socialistickou společnost, nikoliv jako společnost některých, ale jako rovnoprávnou společnost všech, kteří o toto řešení systémové krize kapitalismu budou mít zájem.
Vážení spoluobčané, vážené soudružky a soudruzi, i přes všechny problémy současné doby vám všem přeji pevné zdraví, pohodu a mír. Náš národ překonal mnohá úskalí i pohromy, věřím, že překonáme i koronavirovou pandemii a 1. máj roku 2021 si opět připomeneme společně na veřejném setkání.