Celou Českou republiku zcela opanoval a pohltil koronavirus. Tedy přesněji řečeno, strach z neznámého, neočekávaného, a nejistota z tohoto plynoucí. Celý veřejný život se zastavil. Školy jsou zavřené, obchody neprodávají, MHD, vlaky a autobusy fungují jen v omezené míře. Je to jako za války, kdy běžný život byl paralyzován. Nikdo nevěděl, co dnové následující přinesou.
Je zcela pochopitelné, že nejrozličnější pohromy, záplavy či pandemie, se nikdy nedají zcela připravit. Teprve ve chvíli, kdy nastane takto kritická situace, začne se »lámat chleba«, ukáže se, jak je stát (ne)připravený. Nepřísluší mně soudit, jak v těchto pro naši zemi těžkých dnech kabinet Andreje Babiše obstává. Hodnotit se sluší teprve tehdy, až nouzový stav pomine a život v naší vlasti se dostane do starých kolejí.
Nemohu si ovšem odpustit pozastavit se nad chováním kontroverzního moderátora Václava Moravce v jeho stejnojmenném pořadu Otázky. V neděli 15. března si neodpustil jedovaté připomínky vůči Andreji Babišovi, co se nedostatku roušek a krizového řízení týče. Zdatně mu v tom sekundoval primátor Prahy Zdeněk Hřib (Piráti), jenž si postěžoval, že hlavní město obdrželo pouze 50 roušek určených Zdravotnické záchranné službě hl. m. Prahy. Nesmíme zapomenout, že to byl právě pan primátor Hřib, který zrušil partnerskou smlouvu s Čínou a který horuje pro Tchaj-wan a Tibet. Nebýt našich kontaktů s Čínou, věru nevím, odkud bychom nyní roušky dovezli. Že by pan primátor Hřib zažádal v Tibetu?
Přesto nelze pominout fakt, že Česká republika není na pandemii zcela připravena. Zatímco ještě 28. ledna ministr zdravotnictví Adam Vojtěch (za ANO) chlácholil občany, že Česko má na skladě milion roušek a respirátorů a že budou, dnes chybějí snad téměř v každém lékařském zařízení tisíce kusů. Vláda se tak od slibů, přes nerozhodná ujištění za měsíc a půl dostala do fáze, kdy přiznává, že ochranné pomůcky zcela chybějí. Situace je opravdu zoufalá a vedla k tomu, že roušky se nyní šijí, kde se jen dá. Dalším problémem jsou infekční lůžka, poněvadž žádná dosavadní vláda nereflektovala to, že se nemají rušit infekční lůžka v krajích. Dřív na každém kraji bylo jedno infekční oddělení, dnes jsou infekční oddělení jenom po krajských městech a počet těchto lůžek je nedostatečný.
Věřím, že se nám podaří vážnou situaci – v níž se celá země nachází – zvládnout. Záleží to také na zodpovědnosti každého z nás, aby dbal doporučení vlády a krizového štábu. Doufejme, že vše špatné se vbrzku v dobré obrátí.