Rozpačitá česká vláda: pomalý a alibistický rozjezd, pak náhle nouzový stav, který ale nenapraví dřívější zanedbání
Česká vláda uplatnila ústavní zákon o bezpečnosti České republiky (zákon č. 110/1998 Sb.) a kvůli šíření koronaviru SARS-CoV-2 na území ČR vyhlásila pro celé území republiky nouzový stav s účinností od 14. hodiny 12. března 2020 (viz web Úřadu vlády).
Nouzový stav může být vyhlášen nejdéle na dobu 30 dnů, čehož vláda plně využila. Poslanecká sněmovna může vyhlášení nouzového stavu kdykoli zrušit. Stejně tak vláda může rozhodnout o jeho zrušení před uplynutím stanovené doby. Nouzový stav však může být také prodloužen. K tomu už ale nestačí jen rozhodnutí vlády jako při počátečním vyhlášení nouzového stavu. Vláda může nouzový stav prodloužit pouze po předchozím souhlasu Poslanecké sněmovny.
V rámci vyhlášení nouzového stavu přijala vláda celou řadu opatření, přičemž k těm významnějším patří opatření na státních hranicích, opatření v oblasti cest do a ze zahraničí a opatření v osobní mezinárodní dopravě.
V různých komentářích se rázem začaly objevovat pochvalné příspěvky ve smyslu, že konečně máme schopnou vládu nebo že konečně máme vládu, která se nepodřizuje Bruselu. Tyto pochvalné komentáře ale zapomínají na to, že opatření na státních hranicích a opatření v oblasti cest do a ze zahraničí mají nejméně 14denní zpoždění (počítáno ode dne zjištění prvních případů infekce na území ČR do dne, kdy začínají platit příslušná opatření). Tímto zpožděním a počátečním alibistickým přístupem česká vláda zanedbala prvotní fázi boje proti šíření koronaviru na území ČR. Přitom každý jediný den v boji proti novodobé infekci, která se na území Evropy šíří velmi rychle, má zásadní význam. Toto zanedbání se nám bude do slova a do písmene vracet ještě několik týdnů, a to bez ohledu na to, zda byl vyhlášen nouzový stav a zda existují opatření na státních hranicích a opatření v cestování.
Slovo „vracet“ uvedené v odstavci výše v sobě skrývá dvojsmysl, neboť se vracejí neboli zpětně se do vývoje situace v ČR promítají následky zpožděné reakce vlády, ale vracejí se také tisíce českých občanů ze zimních dovolených v zahraničí, jimž vláda za poslední dva týdny nešikovně umožnila vycestovat do rizikových zemí, zvláště pak do Itálie. Vláda váhala a alibisticky po vzoru italské vlády označila za rizikové prostory jen několik málo italských regionů. Tímto váháním odcestovalo do Itálie velké množství českých turistů, kteří se vystavili a někteří stále ještě vystavují rizikovému prostředí, aby při svém návratu vystavovali Českou republiku zvýšené zátěži. Tuto zátěž neodstraní vyhlášení nouzového stavu ani přijatá opatření.
Více než 200 000 českých občanů je stále v zahraničí, z toho téměř 8 000 z nich na území Itálie. Ještě větší skupiny Čechů se nacházejí na území dalších rizikových zemí, které vláda za rizikové vyhlásila až 12. března. Jedná se především o Německo, Francii a Španělsko, kde by mělo být dohromady více než 100 000 občanů ČR. Už ve zpravodajském výstupu 11125 „Koronavirus SARS-CoV-2 a česká národní bezpečnost (1/2)“ ze 4. března jsme negativně hodnotili přístup české vlády k situaci v Itálii a uváděli, že celá Itálie byla v té době již „dávno“ rizikovým územím (koronavirus se v Itálii začal velmi rychle šířit od 22. února).
Nemůžeme souhlasit ani s tím, že by se tato vláda vedená Andrejem Babišem nepodřizovala Bruselu. Všechno, co premiér Babiš se svou vládou činil, tak vždy s ohledem na Evropskou unii (EU), respektive Evropskou komisi. Předseda vlády Babiš se opakované a zbytečně vychloubá, že opatření, která Česká republika zavedla, byla svého druhu vždy první v Evropě či první v rámci zemí EU. Ve skutečnosti se o žádná účinná opatření nejednalo a Babišovy projevy a holedbání se jsou v tomto směru liché (viz produkt 11125 ze 4. března s doporučením k Itálii a produkt 11123 ze dne 20. února k pohybu osob z Číny do ČR).
Poznámka: Hodnocení českého premiéra v této záležitosti je součástí produktu nazvaného „Boj proti koronaviru versus žalostné vystupování premiéra Babiše“, v němž jsou rozebrány čtyři konkrétní příklady diletantského vystupování premiéra ČR, z nichž dva dokazují podřízenost a obavy z reakcí Evropské komise.
Vláda zdůrazňuje, jak aktivně zrušila přímé lety do ČR z Číny, z Jižní Koreje a z několika málo italských regionů. Jenže k čemu byla tato opatření, když občané z vyjmenovaných zemí mohli do České republiky dále cestovat přes jiné oblasti? Tato opatření jim cestování pouze trochu znesnadnila, ale nic víc. V reálu se o žádná účinná opatření nejednalo, jelikož vláda se zaměřila jen na několik leteckých spojů, ale vůbec nebrala v úvahu pohyb osob.
Ani neustále omílaný „cílený screening“ na letištích žádným screeningem nebyl. Vyčlenění pracovníci letišť jen vizuálně a bez jakýchkoli přístrojů sledovali cestující vystupující z letadel, rozdávali jim letáky a namátkově se jich ptali, zda se cítí dobře. Toto jsme rozebírali už 1. února v produktu 11122 „Jak řeší nový koronavirus vyspělé zpravodajské služby aneb Proč česká vláda vždy vyčkává a kopíruje západní země?“
Za skutečná opatření (i když se zpožděním a tím s následky) můžeme považovat až opatření v cestování do a ze zahraničí se zveřejněním přehledu vysoce rizikových zemí ohledně přenosu nákazy (na seznamu je 15 zemí – viz web MZ ČR). Toto opatření bylo společně s dalšími opatřeními přijato v rámci vyhlášení nouzového stavu. Avšak v tomto případě musíme konstatovat, že česká vláda nebyla nijak „akční“ a už vůbec ne první, protože jí vzhledem k opatřením přijímaným okolními zeměmi nic jiného nezbývalo, což názorně dokazují fakta vypsaná v bodech níže:
10. března – Rakouská vláda zakázala vstup Italům do své země s výjimkou těch, kteří předloží potvrzení o bezinfekčnosti (takové potvrzení je ale diskutabilní záležitostí).
11. března – Slovenská vláda učinila rozhodnutí o vyhlášení mimořádné situace s účinností od 12. března šesté hodiny ranní.
11. března – Maďarská vláda vyhlásila nouzový stav, přičemž zakázala vstup na své území občanům Itálie, Íránu, Číny a Jižní Koreje. K tomu Maďarsko zavedlo kontroly na vybraných hraničních přechodech a zbylé přechody uzavřelo.
12. března – Česká vláda vyhlásila nouzový stav.
13. března – Slovensko od ranních hodin uzavřelo hranice s ČR, Rakouskem, Maďarskem a Ukrajinou. Na slovenské území je povolen vjezd pouze kamionové přepravě a občanům Slovenska s trvalým nebo přechodným pobytem. Slovensko dále přerušilo mezinárodní leteckou, autobusovou i vlakovou dopravu.
14. března – Česká republika uzavřela hranice pro vstup cizinců z rizikových zemí. Výjimku mají cizinci s přechodným pobytem nad 90 dnů nebo trvalým pobytem v ČR (to může být zneužitelné pro opakované cesty tam a zpět). Další výjimku mají cizinci, jejichž vstup je v zájmu ČR (to může být jak vhodná, tak ošidná věc). Omezení platí i v osobní mezinárodní dopravě. Fyzicky je prováděna ochrana hranic s Německem a Rakouskem a dále je toto opatření realizováno na takzvané vzdušné vnitřní hranici. (Podrobněji k jednotlivým opatřením viz web Úřadu vlády).
Z výše uvedených faktů je zcela patrné, že česká vláda se k účinnějším opatřením směrem k rizikovým zemím odhodlala či odvážila až na základě aktivního přístupu vlád okolních zemí.
V opatřeních přijatých v rámci nouzového stavu není úplně všechno v pořádku. Je zde například kontroverzní bod v opatření v oblasti cest do a ze zahraničí. Tento kontroverzní bod obsahuje následující text:
„Překračovat hranice v rámci přeshraničního styku bude povoleno pouze osobám, které prokáží, že jsou zaměstnány ve vzdálenosti do 100 km vzdušnou čarou od státní hranice.“
To znamená, že českým občanům pracujícím v Německu a Rakousku bude umožněno cestovat do těchto zemí. Pokud zvážíme, že v těchto dvou zemích pracuje několik tisíc Čechů a že jsou obě země na seznamu rizikových zemí, snižuje se rázem účinek opatření v cestování. Tito čeští zaměstnanci budou denně nebo týdně pendlovat sem a tam, čímž se mohou snadno stát přeshraničními přenašeči nákazy (nařízení o karanténě po příjezdu z rizikové země se na ně nevztahuje). A ani neustálé kontroly na hranicích s měřením teploty ve většině případů nic neodhalí nebo to odhalí pozdě čili až poté, kdy infikovaná osoba projde kontaktem s několika dalšími osobami.
Tento kontroverzní bod je rovněž zvláštní v tom, že poskytuje výhody určité skupině obyvatel, neboť mnoha lidem různých profesí, kteří ani nikam necestují a mají svou živnost na území ČR, byla vládními opatřeními jejich výdělečná činnost omezena, nebo dokonce úplně pozastavena.
Poznámka: V souvislosti s prací v zahraničí byla vzdálenost od českých hranic prodloužena z původních 50 km na 100 km.
V závěru zmíníme ještě jednu důležitou skutečnost, na kterou jsme upozorňovali a doporučovali určitá opatření v produktu 11126 ze dne 10. března. Tou skutečností je kybernetická bezpečnost* počítačových systémů zdravotnických zařízení, která má právě v době nastalé krizové situace zásadní význam. Dne 13. března se ale v období krizové situace udál první případ s kybernetickým útokem* cíleným na zdravotnické zařízení. Tímto zařízením byla Fakultní nemocnice Brno, jejíž provoz byl tímto napadením ochromen (v této nemocnici se provádí také testování biologických vzorků na přítomnost koronaviru).
Zde platí jedno podstatné pravidlo: Pokud chce vláda proti něčemu bojovat – tedy aktuálně proti šíření koronaviru, tak musí v prvé řadě zajistit ochranu vlastních klíčových sil a prostředků, které se na tomto boji značnou měrou podílejí – v tomto případě důležitých zdravotnických zařízení a zdravotnického personálu. Panují obavy, že se tak dosud nestalo a že kritické objekty nemají podporu vyčleněných specialistů a dostatečného počtu bezpečnostních pracovníků.