V úterý večer nám Česká televize opět přiblížila demonstraci Milionu chvilek, která se tentokrát konala na Václavském náměstí v Praze a pokračovala pochodem demonstrantů středem Prahy směrem na Wilsonovo nádraží. Tentokrát neměli Chvilkaři tolik času se této demonstraci naplno věnovat. Stala se jiná a to tragická událost daleko od hlavního města. Stálo za to se však »na minutu«, kterou ČT odvysílala, na demonstranty podívat. Opět jsme viděli převážně mladé lidi, kteří mohou málo pamatovat, a řada z nich ještě chodí do škol. Dokonce i těch povinných. A nad nimi poutače vyrobené v »jedné dílně«, s jedním druhem písma a jediným slovem »Demise«. Zatím jen táhnou ulicemi, aniž si uvědomují, oč vlastně v této zemi jde. Nějaká rozbuška však může přinést katastrofu.
Uvědomila jsem si, že vlastně tito mladí lidé jsou denně pod tlakem informací, jež vedou k nenávisti ke starým. Ta třetina starších pamatujících dobu před Listopadem, která odpověděla na anketní otázku, že před ním se žilo líp, musí strašit stoupence »nejlepší doby v našich dějinách«. Proto by starší generaci nejraději vymazali ze života. Nejsou výjimkou publikované názory některých tzv. VIP současnosti, že je třeba čekat na to, až generace starých vymře. Co bude pak? Vymizí generační paměť a starostové z Prahy 6 či pražských Řeporyjí nebudou muset na obhajobu svých dějinných zvráceností volat pseudohistorika Žáčka, absolventa propagandistické Fakulty sociálních věd UK.
Ti mladí jsou vychováváni tak, jako by jim svět ležel u nohou, a vůbec si neuvědomují, že vlastně všechno kolem je jen hra, která je má odlákat od pochopení, proč někteří z nich mohou na sebe navěsit značkové zboží a jiní čekat až s okopírovanou značkou se objeví na stáncích či prodejnách vietnamsko-čínských prodejců, proč někteří z nich mohou studovat za peníze svých rodičů třeba i řadu let, a na druhé velmi těžko vydělávají jejich rodiče, či si musí při studiu nalézt nějaké zaměstnání.
Je doba velikých rozdílů. Jeden z nich je i mezi generacemi. Mladá generace je vychovávána v tvrdém individualismu. Proto se nelze divit, že starší generace myslící ještě do jisté míry »socialisticky« je pro mladou přítěží. Tvrdé lokte v současném systému jsou víc než soudržnost. Nedivme se proto, že jiné myšlení než to, které se propaguje v médiích či vládne Facebookem, je na obtíž. Cílem demonstrací pořádaných Chvilkaři či někým, kdo je za nimi, je sjednotit lidi v dav, který se snadněji ovládne. A mladá generace i vzhledem k současným technickým a technologickým možnostem je jejich plánům přístupnější.