Portál Česká média vyzpovídal v jednom z rozhovorů mediálního analytika a bývalého člena Rady Českého rozhlasu Štěpána Kotrbu. Ten se zaměřil na dobu po roce 1989 a na to, co jsme vybudovali či nevybudovali. Tématem rozhovoru se stala však i veřejnoprávní média a mnohé další.
Doba po roce 1989 z pohledu Kotrby
V letošním roce to bude třicet let od listopadové revoluce. Tímto tématem se v rozhovoru zabýval i bývalý člen KSČ, KSČM a ČSSD, mediální a politický analytik. Prozradil, jaké vzpomínky má na danou dobu.
„No, zaprvé bych to nenazval revolucí, ale státním převratem. Zadruhé si myslím, že krást se nemá, a zatřetí, byl jsem příliš blízko, než abych mohl soudit bez určitých subjektivních pocitů, které ne vždy byly zveřejnění hodné,“ řekl úvodem s tím, že celé dění viděl „příliš zblízka“.
Poté dodal, že ne vždy má chuť tyto události komentovat: „Víte, když jste na té opačné straně, než je ta, která vítězí, a vidíte přitom zblízka to, co se děje, tak pak tu veřejnou legendu, kterou tomu potom dodatečně ještě někdo dodá, nemáte chuť komentovat.“
Když však přišla řeč na to, zda se něco od té doby změnilo a my jsme už dnes „jinde“, nebo, zda můžeme dnes pozorovat jisté paralely s tehdejší situací, odpověděl bývalý komunista, že jsme totiž jako země utrpěli. Proč?
„Víte, možná, že máme spoustu šťastných lidí, možná, že máme daleko bohatší lidi, ale jako země jsme utrpěli, už nejsme Československo. Nechali jsme si rozbít stát. Nechali jsme si ho rozkrást, nechali jsme si vnutit představu, že jinak to nejde. To je špatně,“ vysvětlil svůj pohled na věc.
K otázce moderátora pak dodal, že „možná jsme spokojeni, možná budeme spokojeni ještě 5 let, 10 let“. Podle jeho názoru jsou tyto periody různé.
„(…) Ale teď 30 let – výročí; ti komunisti měli 40 let na to, aby tu zemi zdevastovali. No jo, ale kolik továren, kolik přehrad, kolik mostů, kolik sídlišť jsme postavili my v rámci toho rozvinutého kapitalismu bez přívlastku za 30 let? Až si na tuhle otázku každý z nás odpoví poctivě, a nemusí to zveřejňovat, tak pak můžeme soudit,“ vyzývá k zamyšlení Kotrba.
Veřejnoprávní média
Není žádným tajemstvím, že Kotrba před jistou dobou působil jako člen Rady Českého rozhlasu. Tehdy, po televizní revoluci, byla zákonem těmto radám uložena nová povinnost, a sice příprava Kodexu. Ten poté schválila Poslanecká sněmovna a nutno říct, že Kodex ČT a Kodex ČRo platí beze změn dodnes (od léta roku 2003).
I přesto však Kotrba dodává, že „ne vždy si všichni novináři připustili, že jsou povinni se tím kodexem řídit, a ne vždy si připustili, že se ocitají v různých rolích – například to, že v roli moderátora není jenom moderátorem, ale také jedna strana rozhovoru“.
„Ne vždy všechny odstíny chování vůči skryté kameře, vůči používání investigativních metod práce odpovídají kodexu i dnes. A ne vždy vynucují vedoucí pracovníci veřejnoprávních médií kodex u svých podřízených,“ dodal.
Navíc dodržování těchto Kodexů mají kontrolovat rady a v rámci projednávání výročních zpráv také Sněmovna. Kotrba ale tvrdí, že: „V podstatě ta norma vynucována není. A to i přesto, že s médii veřejné služby je nespokojena část občanů. A to je špatně.“
Když přišla řeč na zásadní novelizaci kodexů a úpravy definice veřejné služby České televize a Českého rozhlasu, Kotrba zastává tento názor: „Já si nemyslím, že se od té doby něco změnilo, mimo to, že se mění technologie. Řeklo se – a na tom je obecný souhlas – že média veřejné služby budou sloužit ve všech kanálech informačních, které jsou dostupné. To znamená, že nebudou zužovány na jakési zbytkové služby. To znamená, že i na internetu, na digitálních sítích budou ta média dostupná.“
Problém Kotrba vidí především v technickém zabezpečení. „Dnes by média veřejné služby měla být tak saturována jak finančně, tak zákonnými předpoklady, aby mohla v plném rozsahu konkurovat médiím komerčním,“ myslí si analytik.
Závěrem pak doplnil, že podle jeho názoru v Česku „máme jedny z nejlepších mediálních zákonů“.
„Myslím, že dokonce ten trend odklonu od reklamy, nezaplevelování vysílání obsahu reklamou, je správný. Je tady otázka nutnosti nějakým způsobem doprecizovat nové technologické možnosti, které se vyskytují, ale zákony by se měnit neměly,“ uvedl závěrem.