Zemanův gambit? Šance na velkou změnu roste. Popraví Kavárnu konspirace?
Je vcelku jedno, jak fraška dopadne. Miloš Zeman již nyní (respektive již před pár měsíci) v ní bezpochyby vyhrál. Byla by ale chyba myslet si, že jeho současné kroky míní pouze jako demonstraci tohoto vítězství proti nezměrné přesile totalitního klanu dezinformačních médií a bruselských agentů (Piráti, ODS, TOP, KDU, STAN) v parlamentu. Jdou mnohem dál. Bez ohledu na to, koho nakonec ministrem jmenuje, nebo zda dojde k vytlačení socialistů a rekonstrukci Babišovy vlády smysluplnějším sborem, nastoluje jiné téma. Zemanův případný vládní gambit (oběť figury za strategickou výhodu) otevírá dveře případné dalekosáhlé systémové změně.
Mám na mysli změnu uspořádání z nefunkčního „německého“ kancléřského, v systém prezidentský (nebo jeho varianty). V něm je hlava státu současně šéfem vlády a parlament jejím partnerem. Nic nového: USA, Rusko, Francie, koneckonců i stát-nestát Ukrajina a další. Přímá prezidentská volba k tomu nakročila, ale uvízli jsme na půl cesty. Znamenalo by to současně elegantní přechod na většinový volební systém, v němž ten, kdo vyhraje, bere vše. Jinými slovy konec podrazů, při nichž trpaslíci, kteří taktak přelezou „limit“, se spojí proti vítězi, nebo ho vydírají (typicky lidovci). Konec alibi v příšerných koalicích, kde se všichni vymlouvají, že v koaličním uspořádání nemohli provést sliby ze svého programu: Jsi vítěz, uskutečni program – a my tě příště opět zvolíme – nebo také ne.
Výhodou je především personifikace vítěze do lídra – prezidenta a šéfa vlády. Jednak to pomáhá na svět silným charismatickým postavám, jednak celý systém je vertikální: hlavní odpovědnost nese „ten nejvyšší nahoře“, někdo konkrétní, nikoli „sbor“ individuí, z nichž někteří jsou přijatelní, jiní podivní nebo nekompetentní. Šmardové pak nemají velkou šanci.
PŘÍLEŽITOST JE PRÁVĚ TEĎ
Je jasné, že Pátá kolona (Kavárna, Deep State, Bažiny, jedno, jak ty elitářské protilidové guerilly nazýváme) a její nástroje – bohatá dezinformační média na místě prvním – se budou něčemu takovému zuby nehty bránit. Zasáhlo by je to totiž na místě nejcitlivějším: v možnostech manipulací s volebními výsledky. Hamáčkové a další současní parlamentní trpaslíci nám právě dokonale předvádějí, jak jsou v jejich vleku. Dvě tři silné strany, které by šly do přímých prezidentských voleb se silnými lídry a jasným programem, by jim vyrazily zbraně z rukou.
Víme, že Andrej Babiš je pro většinový volební systém, už to několikrát řekl. Prezident Zeman by změnu na prezidentský systém patrně rovněž podpořil. Uměle vyvolaná „krize“ (žádná samozřejmě není) nazývaná vládní či dokonce ústavní, by byla docela přijatelným pozadím pro razantní zásah. Předpokládal by „vylít“ socialisty z vlády, a najít vhodný okamžik pro vyhlášení předčasných voleb. Není daleko. „Bugr“, který chtějí „pučisté“ připravit kolem podzimních „oslav“ (to je tedy co oslavovat!) listopadového převratu z roku 89, velmi pravděpodobně „probudí“ i tu část veřejnosti, která jinak ještě stále spí. Protože si (vcelku důvodně) myslí, že celá ta slavná demokracie je podvod, v němž hrají jen roli křoví, které má legitimizovat pořád stejnou mašinérii.
Znechucení (a jistě i obavy) v důsledku toho, co budou všichni ti „chvilkaři“ a spol. v médiích a na ulicích předvádět, by mohla být dostatečným motivem pro každého, kdo se o naši budoucnost právem obává. Kdo ví, že všechny svaté Gréty či muslimské a africké masy invazních druhů nezastavíme, nebudeme-li mít opět možnost o sobě rozhodovat. Prvním krokem by byla změna systému. Předčasné volby by toto téma musely jasně nést. Pak by nebylo nereálné, že z poslanecké sněmovny zmizí tři čtyři trpaslíci (kéž vytvoří s Fialovou ODS koalici!) a vznikne ústavní většina „odhodlaných“. Nepochybně by pak došlo k souboji s patnácti nevolenými strážci totality (ústavní soud), ale zkušenost s destrukcí volebního systému na Havlovu žádost, by měla být mementem mnohem lepší právní přípravy.
Je pravděpodobné, že Zemanovy strategické úvahy jdou nějakým takovým či podobným směrem. Určitě však oznámení, že nechce jmenovat onoho Šmardu není „protiústavní“ a už vůbec ne „schválnost“ vůči ČSSD. Ta bude mít teď stejně spoustu práce s vylučováním zbytku zdravého poslaneckého klubu reprezentovaného Jaroslavem Foldynou. Udržet se ve vládě za každou cenu však socialisté míní především proto, že jí to „doporučují“ v podstatě všechna dezinformační média – která ji předtím na absurdní souboj s prezidentem „vyhnala“. I kdyby se měla umírající strana kvůli tomu zlomit v ponižujícím předklonu – před kýmkoli.
Politika je s námi v tomto létě (které právě vstupuje do své chladnější části, chudák svatá Gréta na oceánu!) pořád. Epizodka s nejmenováním Šmardy je proti všemu, co jsme si již museli v minulých týdnech zažít, jen drobný úsměv na Zemanově tváři.
Šance, že bychom se nakonec přece jen smáli všichni, kteří tuto republiku považujeme za svou vlast a domov, nejenže je, ale narůstá. Hysterické a vlastně už i komické reakce mediální a politické Kavárny to jen potvrzují.
Prázdniny nekončí!