Michal Hašek napsal "Několik oranžových vět", ve kterých pléduje za "smíření" mezi znepřátelenými frakcemi ČSSD a návratu k bývalé velikosti a voličské atraktivitě strany. Obávám se, že nyní už je pozdě. Proč by se dvě části levice, které spolu vedou velmi tvrdou a nesmiřitelnou kulturní válku, měly smiřovat? Není důvod. Po prohraných volbách nenastala katarze, odpovědní politici sociální demokracie nedali okamžitě svoje funkce k dispozici a nikde se nehnulo ani pírko. Všichni Sobotkovi muži a všichni čekatelé na funkce čekají na další porážku, která musí nevyhnutelně přijít a která stranu definitivně vymaže ze seznamu. Pak se teprve profesionální krysy vydají na další pouť.
Ona totiž ČSSD netouží po levicové vládě, ona touží po splynutí s pravicovými stranami. Proto se stala partají bohatých velkoměstských úředníků a hipsterů, ne stranou chudých venkovanů. Progresivním děckám z kaváren nedošlo, že bez "zločinného" oligarchy Babiše jiná než pravicová koalice nevznikne. Jiná totiž vzniknout nemůže. Naučte se počítat do 101.
Proč ten pesimismus? Protože sociální demokraté se nemění. Stále provádí pouze "drobečkovou politiku" (1879, Rieger: „musíme (naše práva) sbírati po drobtech“) namísto formulace zásadních kroků. Stále pouze olizují koule kapitalismu, namísto toho, aby ho za ty koule chytili a zmáčkli. Sociální demokraté nechtějí socialismus, ale kapitalismus s lidskou tváří. Jsou to takoví Dubčekové. Naivní, neškodně hloupí, ale pro kapitál atraktivní.
Celé vyjádření zde: