Příznačné jsou reakce na avizované složení nové euroreprezentace: Odpůrci EU mají potměšilou radost, příznivci EU jsou zděšeni.
Jak mohlo dojít k takovému výsledku? Jednoduše. KVALIFIKOVANÍ SLOUHOVÉ DOŠLI. Systém, který se bojí reformy jako čert kříže a který současně tuší, že radikální reforma je nutná, likviduje potenciální reformátory na míle daleko od epicentra moci. Moc se tak zapouzdřuje ve slupkách polo-moci a ne-moci svých slouhů a poskoků. Když je potřeba obměna, musí se sáhnout k tomu, co je k dispozici.
Pamětníci to znají, když Břežněva střídal Černěnko, Husáka Jakeš...
Cituji P. Markvarta z jeho profilu na FB:"Když se dívám na tu pestrou paletu nových vůdců EU, vybraných velkými státy jakýmsi záhadným procesem, mám nejasný pocit, že si z nás někdo dělá srandu. Šéfkou Evropské Centrální banky je známá loutka bankéřů a finančníků Christine Lagarde. Prosadil si jí Emmanuel Macron. Europresidentem se stal liberál Charles Michel, jemuž se v prosinci, po skandálním podpisu migračního paktu, rozpadla koalice a musel rezignovat na post belgického premiéra. Šéfem eurodiplomacie a bezpečnosti je španělský socialista Josep Borrell (72 let). Evropskou komisi povede věrná spolupracovnice Angely Merkel a dlouholetá ministryně obrany Ursula von der Leyen, které se podařilo za šest let ve funkci zcela zničit Bundeswehr jako ozbrojený sbor. Europarlamentu bude potom předsedat další socialista, tentokrát italské provenience, David Sassoli."
Aparát EU se utěšuje tím, že tyto figurky budou snadno manipulovatelné a že prostřednictvím nich bude moci neomezeně vládnout. Jenže avizovaná euroreprezentace má hodně daleko k Jimu Hackerovi a šíbří v aparátu EU jsou od Sira Humphrey Applebyho vzdáleně ještě o hodně dál. Žijí v uzavřeném světě rozbujelých institucí a svodkám, které je pojí s vnějším světem, už ani nedokážou porozumět.
Jediné, co je nadějné, je sedm dětí Ursuly, která má k Velké Medvědici zrovna tak daleko jako k Frau Merkel. Těch sedm dětí může být v kritických situacích důležité z hlediska našeho přežití, protože člověk s potomstvem má přece jen určité zábrany, když jde o přežití lidského druhu jako takového...
(Mj. říká se, že Merkel je nástupnictvím "své" Leyen nadšena – bodejť ne, je to jediná šance doslouhovávající kancléřky na to, že se nějak překryje její zodpovědnost za zlo, kterému uvolnila prostor; ostatně posun od Junckera či Merkel k Leyen je právě ten posun typu od Brežněva k Černěnkovi či od Husáka k Jakešovi.)
Problémy s personální reprezentací EU jsou tak řádově větší, než ty, které máme u nás. Vlastně ve srovnání s tím, co je "nad námi", jsme na tom velmi dobře, jak pokud jde o reprezentaci vlády, tak i opozice.
Troufnu si tipnout, že se nová reprezentace hned z čerstva pokusí ukázat svaly vůči těm slabším, těm, kteří se brání být ještě více diskriminováni. A V4 bude jedna z prvních na ráně. Tady se velmi rychle projeví její slabost. Máme se na co těšit. K tomu připomínám – co tě nezabije, to tě posílí, zejména pokud máš odvahu číst reálný vývoj a porozumět tomu, o co jde.