Nedělní manifestace proti svobodným volbám na Letné vybízí ke zmapování politického terénu a analýze, o co v kauze Milionu chvilek nenávisti jde.
Vezměme to popořádku a zaměřme se na skutečně důležité hráče:
Hnutí ANO dnes představuje nejsilnější politický subjekt, který čerpá podporu v řadách utlačované většiny, mezi lidmi práce, penzisty, na venkově a v malých městech. Tedy mezi voliči, kteří nemají čas věnovat se politickému aktivismu.
Svobodné a demokratické volby hnutí ANO vyhrál bezesporu jediný člověk. Andrej Babiš. Rozbil kartel moci, který od roku 2002 ovládal republiku, co je ale důležitější, neváhá osobně hovořit s občany, nedělá prostě politiku z kavárny. Lidem tak vrací naději, že se politika navrací k nim a není jen elitářským klubem.
Proto je hlavní útok Milionu chvilek nenávisti veden výhradně proti Andreji Babišovi. Protože bez Andreje Babiše v čele, v pozici premiéra, v politice jako takové, by se hnutí ANO začalo drolit a razantně by se propadla podpora voličů. Znamenalo by to faktický konec.
Jde o slovenský model. SMER-SD bez Roberta Fica v premiérském křesle zažívá úpadek, který se, dle mého mínění, nepodaří zastavit.
ODS, TOP 09, KDU-ČSL a STAN představují v současném politickém divadle truchlivé klauny.
Úporně se snaží na Milionu chvilek nenávisti přiživovat a lísají se, výslednice bude ale nulová nebo dokonce záporná. Pro fanatiky z Letné představují starou veteš, která je reálně nezajímá. Zmíněné politické subjekty jsou pouze využity pro mobilizaci, ale v politickém plánu hrají roli stafáže.
Piráti jsou ve zcela odlišné pozici. Představují politického blížence Milionu chvilek nenávisti. Jednoznačně probruselské, internacionální a kosmopolitní ideologie Pirátů zcela koresponduje s ódiem Letné. Česká republika není nic, nadnárodní Brusel je vše.
Piráti proto představují nástupnickou sílu v případě úspěchu Milionu chvilek nenávisti v podobě destrukce hnutí ANO. Tradiční opozice by za takové konstelace dostala drobné, aby držela hubu a krok.
Čižinský a spol. Zde už se pohybujeme nikoliv na poli blížence Milionu chvilek nenávisti, ale jsme v prostoru skutečné esence Letné.
Hlavní výslednicí pohybu vyvolaného
Milionem chvilek nenávisti má být probruselské, falešně sociálně populistické a klimatoalarmistické hnutí, které bude bránit kácení stromů, ale nebude bránit “kácení” lidí s odlišným názorem.
Národní suverenita bude označena za extremistickou a zavrženíhodnou, anžto brání pokroku. Vše konzervativní bude utlačováno. Říkejme tomuto budoucímu politickému hnutí, paradoxně, vzhledem k řečenému, Česko sobě.
Tento “nový politický vehikl” bude mít ambici získat pozici premiéra a prosadit do funkce prezidenta republiky poslušnou loutku, která nebude bránit občany před sociálním inženýrstvím. Piráti mohou být hlavním partnerem v takové vládní koalici.
Vše nyní uvedené ale má jeden zásadní háček. Pokud Andrej Babiš ustojí hrubý nátlak, který vyvrcholí na podzim, plán na ovládnutí republiky nebude uskutečnitelný.
Za takové situace lze totiž počítat, podle doložitelných maďarských a polských zkušeností, s vynikajícím volebním výsledkem hnutí ANO v příštích parlamentních volbách. A se sestavením další vlády Andreje Babiše.
Mlčící většina si totiž nenechá stupňování útlaku, urážek a ponižování líbit. Nebude bouřit v ulicích, bude bouřit u volebních uren.
Suma sumárum, sledujeme pokus o politický převrat, který může absolutně změnit osud České republiky.
Nejde o hodně. Jde o vše.