Po slovutném »listopadu 1989« došlo k překotnému rušení a rozebírání všeho, co bylo spojeno se socialistickým režimem. Byť takovéto systémy mohly skvěle fungovat, marná sláva, jednou zde byl cejch socialismu. A tak se - ve věru podivných - devadesátých letech mohutně rušily tolik prověřené dětské jesle, školky, bezúročné manželské půjčky, propracovaný systém zdravotní péče či školní prohlídky u zubaře. Takto bych mohl zhusta pokračovat, že by mně ani prostor tohoto komentáře nestačil.
Stranou nezůstalo ani povinné očkování dětí, mládeže a dospělých. A proto se nemůžeme divit, že se nám jako bumerang vrací rušení všeho, co bylo přínosné, ale (bohužel) socialistické. Nelze se proto divit, že se začínají vracet spalničky - tedy nemoc, jež byla na ústupu. Od začátku roku do konce března bylo v České republice zaznamenáno 402 případů této choroby. »Abychom dosáhli kolektivní imunity proti spalničkám, potřebujeme u dětské populace dosáhnout proočkovanosti 95 %, nejlépe 98 %. Takovou míru proočkovanosti jsme měli naposledy v roce 2017,« uvedl v televizním Rozstřelu vakcinolog Igor Kohl. Tím, že hodně rodičů odmítá nebo odsouvá očkování, proočkovanost klesá, varoval dále vakcinolog. Podle něj zařazuje odmítání očkování Světová zdravotnická organizace (WHO) mezi deset největších zdravotních hrozeb současnosti.
Ano, už je tomu tak. Ve zdravotnické literatuře můžeme vyčíst, že v minulosti byly spalničky běžné, ale nikdy nešlo o neškodné onemocnění. U dětí je průběh onemocnění mírnější než u dospělých. Nicméně v případě komplikací může mít onemocnění smrtelné následky. Nadto není jednoduché epidemii spalniček zastavit. Kromě očkování a karantény neexistuje před virem účinná obrana. Takže je tedy kardinálním cílem zvýšit proočkovanost. Dovolím si podotknout, že v někdejším socialistickém Československu byla lidem nabízena lékařská péče v souladu s postupy medicínské vědy ve světě, ruku v ruce s lékařskými objevy. Toto dokonce tvrdí i mnozí z lékařů, kteří tuto dobu zažili a dnes stojí na pravé straně politického spektra. Nesporným faktem zůstává, že propracovaný systém očkování v bývalém Československu patřil k evropské, ba i světové špičce. Postsocialistické zdravotnictví se stalo časem neustálých reforem, experimentů a rušení fungujících systémů. Až na výjimky nám tyto změny přinesly do zdravotnictví jen chaos.
Uznávám, že je správné, že se o očkování diskutuje. Kamenem úrazu však je, že všemocný internet nás zavaluje množstvím často pofiderních informací o škodlivosti vakcinace. Nejrůznější alternativní metody však mohou způsobit více škody než užitku. Proto by zdravotní osvěta o prospěšnosti očkování měla být mnohem větší, přičemž by se na ní měl více podílet stát. Je totiž nesporné, že očkování je desítkami let ověřený nástroj prevence infekcí a patří mezi nejvýznamnější objevy medicíny. A jen fakt, že v ČR očkování zabrání více než 150 tisícům onemocnění a přes 500 úmrtí hovoří sám za sebe.