Miroslav Tejkl se zamyslel nad současným stavem a také nad budoucností (české) levice. Příspěvek zazněl na únorové ransdorfovské konferenci Končí levice v České republice. Sto let poté…v Praze.
Těžko říci.
Snad za předpokladu (a ani zde to není jisté), že se vrátí ke své základní vlastnosti …
Levice – jak v době, kdy zahrnovala Třetí a Čtvrtý Stav pod názvem „lid“, tak v době pozdějšího tzv. proletariátu, byla vždy hnutím společenské většiny.
I Velká francouzská revoluce, i Marx a jeho souběžci a pak nástupci v dělnickém hnutí stáli na stanovisku společenské většiny.
A i když zejména dělnické hnutí, tedy Čtvrtý stav, bylo zároveň hnutím emancipace (družstva, vzdělávání, knihovny, lidové spoření a pojištění, lidový sport, atd.), tedy hnutím emancipace civilizačně znevýhodněných, tato kombinace nejen nevadila, ale naopak se vzájemně posilovala – protože i tady hnutí vycházelo ze stanoviska společenské většiny.
Ano, jistě byla tu negativa.
Například předsudky (v různé míře neoprávněné či naopak oprávněné) vůči např. Cikánům jako menšině byly obvykle stejné u dělníka, měšťáka, natož rolníka s jeho konzervativním založením – o kapitalistovi, šlechtici a velkostatkářovi ani nemluvě …
Tady probíhal vývoj a schopnost přece jen určité rostoucí empatie – ale napříč společenskými vrstvami.
A pracovaly na tom průřezově neziskové a jiné organizace.
Nemělo to ale co dělat s třídním hnutím a jeho ekonomickým základem …
Byl to doplněk humanizace společnosti jako celku …
Dnes nám naopak mainstreamová (ale i jiná) media vtloukají do hlav, že ten, kdo je kritický vůči romské menšině, tak je nejen rasista, ale i pravicovější (i kdyby jeho ekonomické názory byly sebelevicovější), kdežto čím větší intenzita vlídného vztahu k menšinám všeho druhu a k multikulturní politice, tím je daný subjekt jaksi více „levicí“ – i kdyby zastával neoliberální pravicovou ekonomickou politiku.
Těžko nalézt idiotštější stanovisko, u kterého má zřejmě platit, že tisíckrát opakovaná nejen lež (to je už tady dost slabý termín), ale tisíckrát opakovaná hovadina se díky tomuto opakování nakonec stane pravdou.
No, nestane …
Současné volební výsledky ve značné části Evropy, USA a Commonwealthu ukazují, že soudobé společenské většiny levici nevěří, že je jejich hlasem.
A nejen, že jí nevěří tu bývalou první charakteristiku (že je hnutím neprivilegovaných společenských většin), ale že se kriticky a pochybovačně vyslovují i k plnění role emancipačního subjektu.
Představme si nějakého spíše poučenějšího příslušníka společenské většiny, jak se umírněné levice světa ptá a dál jí i dalším subjektům říká:
„I kdybychom vám chtěli věřit, že chcete prakticky, efektivně a účinně emancipovat ty nikoli vlastní zásluhou znevýhodněné, v čem vlastně bojujete za tu mou emancipaci?
Zabýváte se zvlášť znevýhodněnými menšinami, ale už dávno jste opustili vše, co vás v ekonomickém programu odlišovalo od pravice – a to přitom ne tak, že se s pravicí potkáváte někde uprostřed.
Vy jste totiž už úplně vyklidili pole neoliberální pravici, takže naše zájmy efektivněji prosazuje například ve Francii Národní shromáždění Mariny Le Pen, která v tomto ohledu nahradila roli kdysi antisystémové Komunistické strany Francie v zemi, kde kdysi dominující Socialistické strana má dnes stejnou 7% podporu voličů jako česká sociální demokracie v České republice …
Bez ohledu na vaše snahy a řeči vám už prostě zkrátka nevěříme.
Přitom populisté existovali už dříve a říkali zhruba totéž co dnes … ale podporu od nás v tomto dnešním rozsahu ještě neměli.
To si opravdu myslíte, že všechen svůj neúspěch můžete svést na dezinformace na sociálních sítích a na fake news …?
Nebo na korupci?
Vždyť korupce existovala v levicových stranách stejně jako v pravicových i dřív …
… i v dobách, kdy naše podpora vám stále ještě trvala, kdy jsme vám přes případy korupce věřili …
Takže tou korupcí to asi nebude.
Vyrostli jste z odborů a družstev – a jaká je vaše podpora těmto hnutím dnes …?
Vlažná, mechanická, étos slabý …
Jednoduchý, srozumitelný příběh, který i po té druhé světové válce ještě dlouho existoval, je dnes kde?
I toho Marxe jste vypreparovali, že působí jako někdo, o kom může pozitivně pohovořit i Jean-Claude Juncker.
Vše emancipačně-progresivistické vtáhli do svých programů Piráti, takže i ti, které zajímá tento úhel pohledu, nemají důvod chodit k méně intenzívnímu kováříčkovi, když mohou jít k intenzívněji působícímu kováři …
S Ilonou Švihlíkovou jsme před časem napsali knihu obsahující znak, který podle mediálního mainstreamu prý neomylně definuje správného odporného populistu – totiž dělba společnosti na sociální strukturu elity a společenské většiny či masy.
To je prý ukázka populistické demagogie atd.
Psali tak o tom různí moudří lidé – mimo jiné i v příloze Práva Salón …
Nuže – k tomuto odporně populistickému charakteru sociální struktury se skutečně hlásíme.
A nejen proto, že byl typický pro skutečná, reálná prokazatelně existující masová revoluční hnutí v minulosti …
Ať už námi sebevíc pohrdá ta správná „pokrokářská“ a mainstreamová levice, kterou ekonomika a nerovnosti zajímají až v tak sedmé řadě, naše kritérium, které člení společnost na elitu a společenskou většinu, je kritériem keynesovským, nikoli marxistickým … a je tady vlastně bližší mainstreamu.
Tím hůř pro tyto pokrokáře, když i tento keynesovskou inspirací podmíněný koncept je pro ně něčím nepřijatelným …
Více si o tom můžete přečíst v naší poslední knize, vydané koncem roku 2017 „Kapitalismus, socialismus a budoucnost … aneb Mikeš už přišel“.
Příspěvek zazněl na únorové ransdorfovské konferenci Končí levice v České republice. Sto let poté…v Praze.