Dle zprávy NKÚ, který prověřil efektivitu vynaložených prostředků v období roků 2015 - 2018, nejsou efektivně vynaloženy. ČR si nastavila, že nepřekročitelné hodnoty národních emisí upraví do roku 2020. Avšak emise jemných částic, které jsou hlavními znečišťujícími látkami, se snížily jen o desítky % a tak hrozí, že se imisní limity ČR nepodaří do roku 2020 splnit.
Dále dle kontrolorů NKÚ se nedaří včas plnit opatření, která má ČR ve svých prioritách. K těm, které velkou měrou ovlivňují kvalitu ovzduší jsou to: snížení podílu fosilních paliv u lokálního vytápění domácností, obměna vozového parku osobních vozidel a využití alternativních pohonů pro dopravu nákladní. U dalších opatření se procesy inovací zpomalují, a tak je dost pravděpodobné, že se nedokončí včas.
Jestliže půjdou procesy očisty ovzduší takto pomalu, ke zlepšení kvality ovzduší dojde až po roce 2022, kdy už budou některé emisní třídy zakázané. Zde je vidět, že stát se staví k řešení problematiky kvality ovzduší laxně a nevyužívá plně svých možností.
Místo, aby daňový poplatník byl zvýhodněn, tak nastává úplný opak a zdražováním elektřiny, plynu a dalších čistých médií stát nutí občany naší země nadále používat kotle a kamna na pevná paliva, ze kterých produkuje nejvíce znečišťujících látek do ovzduší. Stát by měl být první, který podpoří čistá alternativní paliva, která zabrání znečišťování ovzduší a přiřadí se tak k vyspělým sousedním státům, které tento problém již vyřešily.
Kdo jiný by měl mít cenové výhody za čistou výrobu tepla než občan České republiky, který má na našem území dvě atomové elektrárny, stanice na bioplyn, vodní elektrárny, solární elektrárny a plynové kotelny.
Dokud stát nevynaloží finanční prostředky na ochranu životního prostředí efektivněji, nezadá si čistá vstupní média pro výrobu tepla jako prioritní, neomezí spalování uhlí a nepomůže občanům s obměnou vozového parku, ovzduší se v budoucích letech určitě nezlepší.