My, pamětníci, musíme neustále připomínat těm, kteří vědí o událostech, které jsme skutečně prožili, pouze z médií. A to velmi často dost zkresleně.
Moji vrstevníci, určitě si pamatujete na první novoroční projev prezidenta Havla „naše země nevzkvétá“ z 1. 1. 1990. Řekl v něm, že sní o samostatné, svobodné, demokratické (ne tedy liberálně demokratické - propagující genderismus a vše, nad čímž dnes nevěřícně kroutíme hlavami, a co je nám pod pojmem politická korektnost vnucováno), hospodářsky prosperující a sociálně spravedlivé republice, republice lidské, která slouží člověku. To byla krásná slova. Na ta slova je třeba navázat. Chtěl též, aby naše republika (i když tehdy to bylo ještě Československo) nebyla v žádném vojenském paktu. Tento jeho tehdejší sen o neutralitě potvrzuje i samotný George Soros s tím, že Havla právě on přesvědčil o opaku. Doslova na nahrávce říká, že Havel byl naivní. Bohužel to, co prospívá lidem, považovali a považují velcí finanční dravci za naivitu. Pokud tomu nevěříte, poslechněte si od 2 minuty a 20. vteřiny autentická slova G. Sorose: https://www.youtube.com/watch?v=4zyn9-TpbKM
Havel měl totiž v té době sen o Evropě bez cizí vojenské přítomnosti, a to nejen bez Varšavské smlouvy, ale i bez NATO. To potvrzují i další pamětníci.
V Havlově projevu v Československé televizi, už 16.12. 1989 ( to ještě nebyl prezidentem) zaznělo: Chci budovat záruky SVOBODY PROJEVU.
Chci navázat na jeho tehdejší myšlenky, které v těchto projevech zazněly. To jest, chci nynější ČR svobodnou (bez diktátu Bruselu – já jsem pro vstup do EU nehlasoval). Chci ČR neutrální. Chci svobodu projevu. Chci internet bez cenzury.
Vyznávám slova, která jsou přisuzována Voltairovi: „Nemusím s Vámi souhlasit, ale budu Vás bránit, abyste vždycky mohl říkat to, co si myslíte“. Proto přes všechny rady těch, co to se mnou myslí dobře, a říkají, abych nespolupracoval s Adamem Benjaminem Bartošem, podmínečně odsouzeným pouze za to, co řekl a napsal, že mi to uškodí, neposlechnu těchto „dobře“ míněných rad. Budu s ním a jeho Národní demokracií spolupracovat. Adam Bartoš nebyl odsouzen za to, že něco „odklonil“ nebo ukradl, ale za to, co považoval za nutné říci a napsat (i když zdůrazňuji, že s některými jeho výroky nesouhlasím). To je můj díl ODVAHY, ke které vás budu v dalším textu vyzývat.
Jeden filosof zde prohlásil, že rok 2018 byl rokem nenávisti. Takovým temným znamením toho bylo, že prezidentská kytice byla v době státního svátku vhozena do koše.
Pojďme spolu rok 2019 prožít tak, aby onen filosof (V. Podracký) mohl na jeho konci prohlásit, že byl rokem NADĚJE. Naděje, že budeme naslouchat jeden druhému, že se nenecháme strhnout k nenávisti k těm, kteří jsou nositeli jiných myšlenek, než jsou ty naše vlastní.
Ještě dodám, že bych byl rád, kdyby byl rokem ODVAHY. Odvahy ve volbách do Evropského parlamentu volit ty strany či koalice, které se budou snažit vrátit Evropu do nedávných dob, kdy každý stát měl možnost zamezit zákonům diktovaným z Bruselu, které jsou v jeho neprospěch. Evropa musí být zase kontinentem, kde se každý stát, každý národ bude cítit svobodným.
A vysvětlím, proč říkám rok odvahy. K Evropským volbám chodí volit velice málo voličů. V roce 2014 to bylo pouze něco málo přes 18%, neboli jeden a půl milionu voličů. Kdyby všichni ti, co by k volbám nepřišli, protože s EU nesouhlasí, vhodili svůj hlas těm, co takzvaně nemají šanci, ale vyjadřují jejich názory, tak by si nemuseli lámat hlavu tím, že jejich hlas propadne. Protože kdyby volit vůbec nepřišli, tak by propadl tak jako tak. Konečně by mohli projevit odvahu dát to těm, kterým věří, a ne těm, jejichž činností byli zklamáni.
Lidí, kteří přemýšlejí a čtou tyto úvahy, je velice málo. Proto je potřeba najít i odvahu mluvit se svými známými, sousedy atd. Mluvit o těch, kterým věříte. Díky vaší odvaze volit PODLE SRDCE, mohou právě oni změnit věci k lepšímu.
Takže přátelé, mějme ODVAHU a NADĚJE se přemění ve skutečnost.
Přeji vám všem v roce 2019 vše dobré.