Vlastenectví a znalost dějin, zákonitostí místa, kde člověk žije, a příslušnost k určité národní skupině jdou ruku v ruce. Dějiny naší země jsou po generace prezentovány jako přehled neúspěchů počínaje zradou sv.Václava, přes prohranou bitvu na Bílé hoře, Mnichovskou zradu, přes osvobození země spojeneckými vojsky a Rudou armádou, po období socialistické republiky. Pro vytváření podmínek pro upevňování vlastenectví je potřeba hlavně prezentovat úspěchy z minulosti, vyvolávat v občanech pocit hrdosti na své předky a na jejich slavné činy.
Pocit hrdosti na svou minulost je velmi důležitý, a proto je třeba prezentovat naše dějiny tak, aby občané na ně mohli být oprávněně hrdi. Každé období dějin má svá pozitiva a svá negativa. Vždy se najde skupina občanů, která je perzekuována, a jiná skupina, která je prominentní, ať se jedná o jakékoliv historické období.
Pro posílení vlastenectví je třeba vyzdvihnout úspěchy naší země, a to v jakémkoliv období tak, aby se naši občané zbavili neustále přenášeného pocitu viny za své předky, a tak posílili pocit hrdosti za činy, které byly jasně prospěšné pro většinu našich obyvatel.
Vlastenectví nevzniká jen tak. Nejvíce opravdových vlastenců se objevuje v době krizí, v době, kdy lidé, kteří mají jasný žebříček hodnot, se cítí ohroženi a jsou ochotni riskovat pro to, aby mohli i nadále hrdě a čestně žít. Tak se zveřejní a projeví opravdoví vlastenci, kteří jinak nemají potřebu být vidět.
Hrdost na vlastní zemi a národ a z toho se formující čest, to je vlastenectví.
Všichni občané naší země musí mít právo se bezplatně a rovnocenně seznámit s našimi necenzurovanými a nezkreslenými národními dějinami, se souvislostmi, s odlišnostmi od jiných národů, s jedinečnostmi, a to tak, aby mohli být na příslušnost k našemu národu a zemi hrdi a aby si byli vědomi, že vlastenectví je dar.