V těchto dnech si připomínáme 100 let od vzniku samostatného Československého státu. Tenkrát v říjnu 1918 byla u konce strašlivá světová válka (až o čtvrt století později dostala do svého názvu číslovku první), jež za sebou zanechala kolem 10 milionů mrtvých a 20 milionů zraněných vojáků.
Československá republika se zrodila na ruinách Rakouska-Uherska. Myšlenka samostatného státu byla něčím zcela novým a programem české politiky se stala až v prvních letech světové války. Ale až v roce 1918 se s ní ztotožnila většina českých politiků. V domácí politice se až do jara 1917 soudilo, že habsburská monarchie bude zachována a federalizací přebudována, zatímco v zahraničí se český státoprávní program proměnil v koncepci samostatného státu a prosazovala ji odbojová skupina v čele s T. G. Masarykem, jehož hlavními druhy byl Čech Edvard Beneš a Slovák Milan Rastislav Štefánik. Téměř od počátku obsahovaly Masarykovy plány i myšlenku spojení Čechů a Slováků na půdě společného státu. Byla to myšlenka reálná a další léta a desetiletí ukázala, že oboustranně prospěšná.
Přechod do nového státu však nebyl všude bezproblémový. Docházelo ke střetům při obsazování německých sídelních území, ale nejen tam. Například i na Těšínsku, na které si jako celek dělalo nároky Polsko. Jednání mezi polskou a českou vládou byly tehdy velmi složitá. Zatímco prezident Masaryk byl pro silové řešení, Edvard Beneš, který zastupoval Československo na pařížských jednáních, upřednostňoval diplomatický postup. Když se ale chystaly polské volby i na území, které si nárokovalo Československo, vyhrotila se situace natolik, že na Těšínsko vstoupila 21. ledna 1919 československá armáda a velmi rychle jeho část obsadila. Teprve poté dohodové mocnosti přesně vymezily hranice a tím byl spor o Těšínsko ukončen.
Nový stát Čechů a Slováků - Československo - si postupně v Evropě, ale i v celém světě získal věhlas. Odkaz první republiky přečkal své černé šestileté období, kdy okleštěná republika nesla název Böhmen und Mähren. Po druhé světové válce v roce 1948 nastalo jedno z nejpokrokovějších období naší historie. Čtyřicet let socialismu přineslo velký pokrok v mnoha oblastech našeho života. Bohužel co se za čtyřicet let podařilo vybudovat, tak po listopadu 1989 pánové Havel, Klaus a další zničili velmi rychle. Co zbylo z tehdejšího rozkvétajícího a soběstačného Československa? A k této tézi se přiklání čím dál víc lidí. Asi nejsem sám, jemuž je trochu smutno z toho, že Československo přestalo 1. ledna 1993 existovat. Premiéři ČR Václav Klaus a SR Vladimír Mečiar koncem léta 1992 dohodli rozpad společné republiky. Byl v tom vzdor slovenských národovců a jejich snaha navázat na tzv. Slovenský štát v letech 1939 - 1945. Na straně české zvítězila ješitnost Klausova okolí.
Přesto se domnívám, že duch Československa je stále živý. Společný stát Čechů a Slováků patřil k světlému období dlouhých dějin našich společných národů. Vzpomeňme tedy na všechny, kteří stáli u zrodu, vývoje a rozkvětu Československa!