Tak už se nám zase plní náměstí. Lidé na nich křičí, pískají, rozbalují rozličné transparenty, a jejich protesty jsou namířeny proti dvěma mužům: Miloši Zemanovi a Andreji Babišovi. A také proti KSČM, jež by měla menšinovou vládu hnutí ANO a sociální demokracie podpořit. Naposledy tomu bylo v úterý pátého června, den před tím, než prezident Miloš Zeman podruhé jmenoval Andreje Babiše (ANO) premiérem České republiky.
Úterní protest na pražském Václavském náměstí jsem sledoval pouze zprostředkovaně přes média a vysílání České televize. Jednak žiji na jihu Čech, a za druhé by mě nikdy nenapadlo chodit mezi lidi, kteří se nevybíravě navážejí do řádně zvolených politiků. Takže se v úterý zaplnilo Václavské náměstí až po ulici Ve smečkách. Celou tu taškařici, kde se pískalo, křičelo a nevím co ještě dělo, uspořádala iniciativa Milión chvilek pro demokracii. Vadí jim, že se Andrej Babiš drží premiérského křesla, ač čelí trestnímu stíhání v kauze Čapí hnízdo. Zároveň jim vadí vliv, který v současnosti získává KSČM. Účastníkům také nevoněl prezident Zeman. Zlatým bodem demonstrace bylo vystoupení někdejší místopředsedkyně i předsedkyně Poslanecké Sněmovny Miroslavy Němcové (ODS), jež sklidila ovace největší. Podle Němcové nemá prezident Zeman účastníkům demonstrací vzkazovat, aby byli zticha, protože jemu by se to hodilo. „Nenecháme se ohlupovat. Nenecháme si vzkazovat prezidentem Zemanem, že máme mlčet,“ hřímala poslankyně Němcová. „Prezident koná v zájmu Kremlu,“ opřela se dále rozechvělým hlasem do Zemana. Mezi řečníky se například ještě objevili europoslanec a někdejší ministr Jiří Pospíšil (TOP 09), či neúspěšní prezidentští kandidáti Marek Hilšer a Pavel Fischer.
Rád bych k oné přehlídce „demokracie“ uvedl několik vět. Zaprvé nejsem velkým příznivcem Andreje Babiše, ale domnívám se, že by se u něj – jako u kohokoliv jiného – měla ctít presumpce neviny, tzn., že by se na něj mělo do řádného soudu pohlížet jako na nevinného. Sice je Babiš osobnost kontroverzní, leč mu nelze upřít sociální program v hnutí ANO. Navíc je prvním polistopadovým politikem, jenž se nebojí svoji vládu opírat o hlasy komunistů. Pominu-li tedy Miroslava Kalouska, který v létě 2006 ještě coby šéf lidovců chtěl jít do vlády se soc. dem. v čele s Jiřím Paroubkem za podpory KSČM. Tehdy byl za tento krok lidovci sesazen, a div ne pálen na hranici. Ale vraťme se ještě k účastníkům demonstrace. Vzpomínám si, kterak Miroslava Němcová ještě sedící na sesli předsedkyně sněmovny v květnu 2012 div ne o půlnoci (a s hlubokým a oddaným předklonem) podepisovala souhlas s dalším zadržováním tehdejšího soc. dem. hejtmana Davida Ratha. Konečně jsme se ho zbavili, dala se v té době paní Němcová slyšet, aniž by znala okolnosti, jak to vše kolem Ratha bylo. A sami víme, že v Rathově kauze se vyskytla řada nejasností.
Takže na místě paní Němcové bych zprvu lehce přemýšlel, a pak mluvil. Co je na tom, že v řádných sněmovních volbách zvítězivší Andrej Babiš chce spolu se sociální demokracií vytvořit středovou vládu, kterou podpoří KSČM? Paní Němcová – a jí podobní – by měla této koalici dát prostor a čas se ukázat. Nebo si snad ještě myslí, že strašákem komunistů někoho vyděsí?