Když jsem se před dvěma lety vyjádřil skepticky k masové euforii ze slibovaného prudkého nárůstu čínských investic do České republiky a otevřené náruče obrovského čínského trhu pro naše výrobky, byl jsem nepochopen, odmítán a kritizován. Proti nadšení vládních ekonomů a analytiků bank přesvědčujících, že čínské investice prudce porostou, jsem marně stavěl racionální úvahu založenou na tom, že pro Čínu je naše republika středně velké čínské megapolis, jehož potenciál nespočívá v obchodním partnerství, nýbrž v možnosti dostat se »do Evropy«.
Uplynuly dva roky a nadměrná očekávání vystřídalo hluboké zklamání. Prozření ze snu. K velkému překvapení řady odborníků se postavení České republiky vůči Číně v ekonomickém pohledu nikterak nezlepšilo. Dokonce došlo k určitému zhoršení relevantních parametrů vyvolávající nebezpečné resentimenty. Vzájemný obchod s Čínou se snižuje, příliv čínského kapitálu do tuzemských firem klesl, řada ohlášených vstupů čínských firem má zpoždění. Vítání hostů a podpisy memorand jsou něco jiného než reálný přínos čínských firem pro naši ekonomiku.
Několik údajů za vše: čínský export do Česka dlouhodobě a přes nejrůznější intervence desetinásobně převyšuje náš vývoz do Číny. Dovoz z Číny je druhý největší (za Německem), ale v objemu exportu je pro nás Čína až v třetí desítce. Objem čínského kapitálu v základním jmění českých firem dokonce klesá. Často se hovoří o společnosti CEFC, spojené se vstupem do českého fotbalu, na bankovní trh i do developerských aktivit. Nutno říci, že vliv na naši ekonomiku je navzdory očekávání pramalý. Možná proto, že si média a různí popularizátoři pletou pojmy a zaměňují skutečné investice s akvizicemi. Zjednodušeně řečeno, vklad prostředků na rozšíření kapacit a nejrůznější inovace na jedné, a pouhá změna vlastnictví na druhé straně.
Na Žofínském ekonomickém fóru v roce 2016 byly podepsány dohody v celkové hodnotě 294 miliard Kč do roku 2020. Kdeže loňské sněhy jsou! Za vše hovoří stav projektu tzv. Nové hedvábné stezky sledující obnovu přímého spojení Číny s Evropou ve stopách Marka Pola. Ze slibovaných investic 200 miliard korun, které měly do Česka přitéci s realizací tohoto záměru, nebude zřejmě nic. Projekt za 900 miliard dolarů se tuzemsku obloukem vyhne. Z našich očekávání zůstane pouze přímé letecké spojení s Prahou a turistika.
Přes veškeré pochybnosti a dosavadní zklamání řady českých aktérů by nebylo vhodné podléhat trudnomyslnosti a Zemanovu vizi politiky »čtyř azimutů« odmítat či zpochybňovat. Za prvé, Čína dosud investovala na realizaci Nové hedvábné stezky v 59 státech 14,4 miliardy USD, za druhé, tento projekt jistě není jediný a poslední, na němž můžeme úspěšně participovat.