Na 9. března 2018 svolala skupina poslanců mimořádnou schůzi Poslanecké sněmovny na téma »Personální změny, které provádí vláda bez důvěry«. Předseda ODS Petr Fiala, jeden ze svolavatelů, na té schůzi jménem ODS obvinil prezidenta republiky Miloše Zemana poněkud nelogicky ze »svévole«. A to za to, že si prezident v souladu se svou ústavní povinností a zvyklostmi dovolil jmenovat předsedu vítězné strany Andreje Babiše a jím sestavenou vládu. Poté, unesen vlastními emocemi, zaútočil Fiala na kabinet Andreje Babiše s lacinou tezí, že vláda, která nezískala důvěru Poslanecké sněmovny, je prý oprávněna »k jedné jediné podstatné věci, a to je svítit a topit«. Byla to samozřejmě od předsedy ODS nadsázka. Podle mého přesvědčení ale nadsázka hodně primitivní, velmi málo odpovědná.
Platná Ústava České republiky a její právní řád nepočítá s tím, že by země měla, byť jen na pár dnů, natož na několik měsíců, zůstat bez vlády. Nebo, že by si měla jakákoli vláda dovolit ten luxus, aby neplnila některé své zákonné povinnosti a, řečeno s předsedou ODS, v úřadě premiéra a na ministerstvech jen »topila a svítila«.
Fiala jako předseda ODS zjevně zapřel svou původní odbornost politologa a zcela se vžil do nedůstojné role vychytralého politika trpícího účelovou ztrátou paměti. Vždyť vlád v demisi už se v minulosti vystřídalo víc než dost. Ostatně jednou z nich byla i vláda Fialova stranického předchůdce Mirka Topolánka. Ano, toho Topolánka, který dopředu oznamoval rozsáhlé personální čistky se záměrem, že na místa, na které má stát vliv, ve státní správě i v podnicích, chce posadit své lidi. Toho Topolánka, který se nestyděl užít nacistické terminologie, když personální politiku své příští vlády charakterizoval slovy: »Dnes, když přijdete na ministerstvo a je lidovecké, jsou to lidovci až po řidiče… neočekávejte ode mě nic jiného než noc dlouhých nožů. Ta prostě přijde.«
Z pátečních debat a hádek špiček ODS, TOP 09, lidovců a ČSSD s ministry Babišovy vlády a Andrejem Babišem samotným zřetelně vyplynulo, že nedemokraticky a bulvárně vystupující takzvaný demokratický blok Miroslava Kalouska, Petra Fialy a Pavla Bělobrádka zatím převážně vyrábí strašáky tam, kde nejsou. Personální změny prováděné na ministerstvech a v úřadech menšinovou vládou Andreje Babiše mají dosud velmi, velmi daleko do »noci dlouhých nožů« menšinového kabinetu ODS Mirka Topolánka neblahé paměti.
Naopak. V těch debatách a hádkách připomenuli ministři některé známé a český stát dlouhodobě zatěžující skutečnosti. Nekvalitní zákon o státní službě, vykleštěný právě pod tlakem ODS, nezabránil tomu, aby se na ministerstvech a dalších úřadech rozbujely zbytečné funkce, trafiky pro straníky a zakonzervovaly klientelistické poměry. Tam, kde se počty ministerských náměstků nedávno takřka zdvojnásobily, lze snahu o návrat k normálnímu řízení ministerstev jen vítat. Kde předchozí předseda vlády Bohuslav Sobotka a další neřešili problémy včetně mrhání rozpočtovými prostředky, je vhodné je začít řešit bez zbytečné prodlevy.
Prozatím se ukázal pokřik špiček ODS, TOP 09 a lidovců o personálních čistkách spíše jako účelový. Místo racionální, věcné argumentace převažují emoce a silné, na mediální efekt vypočítané fráze. I s tím, že kalouskovská skupina spoléhá, že jí půjdou na ruku některá pravici výrazně nakloněná média. To, co by mohlo republice pomoci, je otevřenost, veřejná kontrola a veřejný výběr odborně zdatných lidí do funkcí ve vrcholných úřadech. Klientelistická praxe ODS, lidovců kalouskovských i pokalouskovských a ČSSD, která poškozuje stát, by měla skončit.