Jsou lidé kompetentní převzít zodpovědnost za politické rozhodování prostřednictvím přímé demokracie? Jaké podmínky je třeba naplnit, aby se člověk při volbě nechoval jako pudy zmítaný živočich?
O člověku jako bytosti politické uvažovali již starověcí autoři. U Aristotela lze nalézt pojem „zóon politikon“, živočich politický. Do protikladu k člověku staví divokou bestii, která nežije v žádné komuně, v obci (polis), neboť ji k soběstačnosti nepotřebuje. Zvíře žije ve svém koridoru organického bytí a nevnímá jiné významy skutečnosti, než které jsou dány jeho biosférou. Prostě žije. Člověk si vlastními silami hledá podmínky své existence v otevřeném horizontu různých významů. Včetně oblasti politiky, která je ryze nadorganickou skutečností.
Pro Aristotela byla obec nebo stát účelem a cílem lidského spolužití za účelem co nejlepšího života. Člověk potlačuje pudy bezprostředně spjaté se situací, odmítá je splnit jako nutnost, na rozdíl od zvířete, jehož akce se rodí z fyziologické reakce na jeho životní stav. Skutečný člověk nereaguje na podněty, ale cíleně jedná. Je bytostí projekčně zaměřenou, která chce svůj život řídit. Vládnout lidem v obci mohou osamělí tyrani, vybrané elity (oligarchie) nebo všichni svobodní občané (politeia).
Celý článek zde.