Dalo se to čekat. Z devítky kandidátů se do druhého kola volby prezidenta České republiky dostali dosavadní prezident Miloš Zeman, který získal 38,57 % hlasů, a akademik Jiří Drahoš, jemuž hlas vhodilo 26,60 % voličů. Vskutku žádné velké překvapení. Co ale dále?
Zprvu je třeba voličům poděkovat, že poměrně „uzemnili“ někdejšího premiéra za ODS Mirka Topolánka, jenž tak utržil pouze 4,31 % hlasů. Přece jen by nebylo dobré, kdyby se hlavou státu stal bývalý ministerský předseda, za jehož dvou vlád se začaly destruovat základy sociálního státu, jež zavedla vláda premiéra Zemana, a v nichž - se střídavými úspěchy – pokračovali Vladimír Špidla, Stanislav Gross a Jiří Paroubek. Musím se přiznat, že překvapením pro mě bylo 10,32 % pro poměrně neznámého odborníka na zahraniční a domácí politiku Pavla Fischera a 8,84 % pro lékaře Marka Hilšera.
Rozhodování, komu dát hlas ve druhém kole? Jednoznačně se přikláním pro Miloše Zemana. Můžeme vůči němu mít řadu výhrad, poukazovat nato, že si často „pouští pusu na špacír“, anebo se mstí svým někdejším nepřátelům. Avšak nemůžeme mu upřít, že se snaží být prezidentem veskrze levicovým, který neohrnuje nos nad důchodci, sociálně slabými, či jinak znevýhodněnými občany. Nelze ani přehlédnout Zemanovu přímost ve vztahu k Rusku, Číně, či Vietnamu, tedy k zemím, na něž je mnohými pravicovými populisty apriori nahlíženo jako na zlovolné země. Současný prezident se povznesl nad dogmata a díky jeho misím přivedl do České republiky řadu zajímavých podnikatelských investic. Na Zemanovi je sympatická i skutečnost, že je pro řádné zdanění kontroverzních a pro náš stát nevýhodných církevních restitucí. A na závěr argumentů, proč Zemanovi ve volbách vhodit hlas, je skutečnost, že by mu nevadila vláda s podporou komunistů
Naproti tomu je profesor Drahoš člověk sice znalý vysokoškolského prostředí, ale o reálné politice má znalosti pouze teoretické. A jak sami víme, teorie a praxe jsou oblasti často diametrálně odlišné. To je asi tak, jako studovat, získávat znalosti a mít své představy o životě, které ale v prvním zaměstnání vezmou zasvé. Takže pan Drahoš může mít nakrásně vůli „očistit“ prezidentský úřad, nicméně vstup do reálné politiky musí být pozvolný. Nelze se vyhoupnout na samý vrchol, kde to fouká ze všech stran, a člověk bez vykovaných politických ostruh je tam vydán napospas mnoha „dravcům“. V neposlední řadě je pan Jiří Drahoš smýšlení pravicového, a tak není divu, že mu sympatie vyjadřují zejména ODS, TOP 09, či lidovci.
Je třeba se již teď zamyslet a na příště nominovat výrazného levicového kandidáta například typu profesora Jana Kellera, tedy člověka se sociálním cítěním a levicovým pohledem na svět. Domnívám se, že takovýto prezidentský aspirant by mohl získat podporu mnoha voličů nejen stran levicových, ale i středových. Situace je taková, že volba Miloše Zemana je pro levicové voliče jedinou správnou volbou. Nedělní rozhovor s panem prezidentem na TV Nova mě v tom opět utvrdil, a proto mu dám svůj hlas.