Vánoce s novým rokem jsou za námi a náhle věci dostaly rychlý spád. Máme zde volbu prezidenta České republiky a hlasování o důvěře menšinové vládě Andreje Babiše (ANO). Volení prezidenta republiky je sice věc významná, jenže se mně o ní ani hovořit nechce, protože celá ta sestava kandidátů přijde mně poněkud tristní. A Babišova vláda? Pojďme raději k tématu jinému, osvěžujícímu.
Měl jsem totiž tu čest přečíst si pastýřský list k občanskému svátku Nového roku, jejž vydal ctihodný pražský arcibiskup římskokatolické církve Dominik Duka. Čekal jsem, že se pan arcibiskup bude snažit kát se a omlouvat za vše temné, jehož se církev katolická kdy dopustila. To se však nestalo. Pan Duka se velice diví, že v naší společnosti lidé katolickou církev neberou coby zvěstovatelku pokrokových tradic. O tomto hovoří u příležitosti letošního stého výročí vzniku samostatného československého státu. Lidé podle pana arcibiskupa prý jsou tak nevděční, že nemálo z nich chtělo po roce 1918 nejenom skoncovat s Habsburky, ale i s Římem, slavným to sídlem katolické církve. Inu, po bitvě na Bílé hoře byly poraženy české stavy, a postupně přišlo Obnovené zřízení zemské v roce 1627, jež povolilo pouze katolické náboženství. Však mezi mnoha a mnoha uprchlými před násilnou rekatolizací byl i poslední biskup jednoty bratrské a „učitel národů“ Jan Ámos Komenský. Nemluvě o vyvolání násilné náboženské nesnášenlivosti ze strany Habsburků, či o řádění inkvizice na konci 17. století. Dodejme, že i z nacistické okupace českých zemí nevyšla katolická církev zrovna čistá jako lilie. Nedá se svítit, pan Duka se divit nemůže, že v kolektivní paměti našeho národa je církev vnímána dosti kriticky.
V pastýřském listu si dále přečteme, že údajná svoboda nemůže existovat bez lásky k Bohu. Patrně to máme pochopit tak, že těm, kdo v Boha nevěří, svoboda nepřísluší. Marně též přemýšlím nad Dukovými výzvami k tomu, aby byla prosazována katecheze a duchovní formace ve školách. Že bychom měli vbrzku očekávat, že přátelé pana Duky na vrcholných politických postech pomohou katolickému uskupení získat na všech školách povinnou silnější pozici? Pan arcibiskup si v onom listě ještě neodpustil postěžovat, že zástupci „jeho“ církve nebyli pozváni na oslavy stoletého výročí Bitvy u Zborova. Je to pochopitelné, neboť pan Duka se rád nechává vídat s vrcholnými představiteli politickými, ale i armádními. Doplním, že v Dukově listě se poté ještě objevuje touha po sjednocení křesťanů. To asi moc nepůjde, poněvadž mnohé protestantské církve jsou pro katolíky něčím podružným, okrajovým či – sportovně řečeno – „béčkovým“.
Škoda, že pan Duka v onom poselství nezmínil poděkování za štědré církevní restituce, na něž jsme se složili my všichni a budeme ještě po generace skládat. Znovu měl velebit pravicovou vládu Petra Nečase (ODS), která tzv. církevní restituce vypočítala špatně a výrazně je nadhodnotila. Církev tak kromě majetku v hodnotě 75 miliard v průběhu 30 let dostane vyplaceno ještě 59 miliard korun, přičemž částka bude ještě navýšena o inflaci. Duka měl také poděkovat Sobotkově kabinetu za to, že odmítnul návrh komunistických poslanců, podle nichž by měly být náhrady zdaněny, čímž by stát podle jejich výpočtu ušetřil v průběhu vyplácení náhrad 11,5 miliardy korun, ročně 380 milionů. A pak se Dukovy ovečky divte, že na vás vlci zuby cení!