Účelová argumentace

15. 12. 2017

Opět mne uvedl v úžas publikovaný další názor na současný stav tzv. politické kultury, který je zcela v rozporu s principy právního státu. Žel nebyl ojedinělý, nebudu proto jmenovat ani autora ani médium, protože to není pro věc samou podstatné. Názor, resp. názory lze shrnout do jednoduchých slov či vět. Všechno dlouho trvá, ti, kteří to mají udělat, se chovají obstrukčně, protože ještě nerozhodli. Jak je to možné? Dobře vím, že žijeme v době, kdy místo diskuse a argumentace raději většina lidí jen sdílí cizí výtvor, aniž si odpoví na to, zda nejde o účelovou manipulaci. Místo dopisu si píšeme »sms«, a dokonce se nestaráme ani o háčky a čárky, a tak bych mohl pokračovat.

Ale je to opravdu tak, že nemusíme zkoumat podstatu věcí a zabývat se máme jen určitým jevem nebo okamžikem? Copak je možné bez zjištění příčin řešit správně následky? Nejsem o tom přesvědčen a vadí mi to čím dál víc. Uvedu příklad: místo, abychom řešili příčiny migrační krize a označili její viníky, tedy ty, kteří rozvrátili Libyi, Egypt a další státy na severu Afriky nebo bez souhlasu RB OSN na základě lživých tvrzení vedli válku v Iráku nebo nerespektovali legitimní vládu v Sýrii, řešíme kvóty a jejich nesmyslnost a neproveditelnost. A co víc, dokonce od viníků nevyžadujeme ani náhradu škod, reparace a někdy ani omluvu.

Příklad z jiné oblasti. Někteří, i když slovně respektují ústavní princip dělby moci a parlamentní demokracii, tak fakticky ve svých výzvách a úvahách nadřazují silové složky nad volené zástupce lidu a nestydí se je ostouzet a vydávat neskutečné soudy. Kde berou odvahu napsat, že si snad ještě poslanci nedošli pro spis, který jim má vyšetřovatel dodat? Copak je Policie ČR nadřazena v parlamentní demokracii Poslanecké sněmovně? Že by Ústava mluvila něco o tom, že jsme policejní stát, tam nestojí. Proč si někdo myslí, že má poslanec udělat cokoli už zítra a že nemá právo si návrh prostudovat, zajistit si dostatek informací pro rozhodnutí, které ve svém důsledku ovlivňuje život všech občanů našeho státu. A mohl bych uvést další docela nehorázná tvrzení, ale snad nemusím. Vždycky si pak pokládám otázku, co se to s lidmi stalo. Co chtějí, chtějí vládu silné ruky, diktaturu, omezení demokratických práv? Někteří mohou chtít přímo mediokracii. To bych u novinářů ještě pochopil, že bez toho aniž se podrobí kritickému výběru od lidí ve volbách, aniž nesou skutečnou odpovědnost, chtějí svůj názor vnutit co největšímu množství lidí. Ono se to bez skutečné odpovědnosti snadno radí. Vím, že platí, kdo rychle dává, dvakrát dává, ale také pořád platí, »dvakrát měř a jednou řež«. Podruhé totiž nemusí být co řezat.

Autor: 
Vojtěch Filip, předseda ÚV KSČM a místopředseda Poslanecké sněmovny
Zdroj: 
Vojtěch Filip, předseda ÚV KSČM a místopředseda Poslanecké sněmovny