Nezdá se to, ale za pár dnů zde máme svátky vánoční, nastane nový rok, a pak nás již čeká volba prezidenta České republiky. Inu, máme zde devět kandidátů, kteří se ucházejí o zvolení hlavou našeho státu. Abychom netrávili čas výčtem a rozborem všech těchto pánů, zaměřme se na ty, jež mají dle sázkových kanceláří největší šanci uspět v prezidentských volbách. Abychom v tom měli aspoň jakýs takýs pořádek, začněme abecedně. S největší pravděpodobností se prezidentem České republiky dle kurzů sázkových kanceláří může stát Drahoš Jiří, Horáček Michal, Topolánek Mirek, či Zeman Miloš. Ostatní prominou, leč karty jsou rozdány jasně a politika není medicína, nebo zbrojařský průmysl. Někteří specifičtí kandidáti mohou mít podporu u určitých stavů, ale na široký lid prostě nedosáhnou.
Vraťme se k oné čtveřici těch, kteří mají největší podporu veřejnosti a největší šanci na hradní zvolení. Akademik Jiří Drahoš je jistě slušný člověk, nadto ošlehaný větry mnoha zahraničních studijních pobytů, fundovaný ve vědě, výzkumu a vzdělávání. Nicméně se nemohu ztotožnit s jeho středo až pravicovými názory. Takže pojďme k dalšímu pánovi, a tím je textař a hudebník Michal Horáček. Pan Horáček je taktéž mužem, jenž nepostrádá tzv. kinder stube, neboli vytříbené chování a zachovávání etikety. Svůj hlas mu ovšem nedám. Jsem přece jenom člověk, který má sociální cítění a chce, aby takový byl i náš prezident. Máme zde nezdolného Valacha, někdejšího premiéra za ODS Mirka Topolánka. Je pravda, že pan Topolánek se po letech změnil, zklidnil se, už nevztyčuje prostředníčky a nekope do aut novinářů. Že by na něj měla vliv manželka a jejich syn? Ať tak či onak, nemohu dát hlas ani Mirku Topolánkovi s novou vousatou image. Takže zde zbyl abecedně poslední. Miloš Zeman. Tento někdejší předseda sněmovny, posléze premiér, a ještě později vysočinský důchodce, je dosluhujícím prezidentem. Ze všech devíti kandidátů je nejzkušenější. Ve vrcholné politice se pohybuje již čtvrtstoletí, takže si už dávno vykoval ostruhy, je nesmírně sečtělý a hlásí se k modernímu levicovému pohledu na svět. Občas mě však překvapí svým nevyzpytatelným chováním.
Jsem na vážkách. Přeji si, aby se prezidentem stal člověk nadstranický, se sociálním cítěním, ten, který bude hájit zájmy veškerého lidu a nebude dělat kupříkladu naschvály premiérovi. Takového kandidáta tam bohužel nevidím. A tak jediným levicovým adeptem na Hrad se mně jeví Miloš Zeman. Mohu mít sice výhrady vůči jeho obhroublosti, nelíbí se mně ani jeho vřelé city vůči Andreji Babišovi, ale nikdo jiný přijatelný tam prostě není. Zeman je první polistopadový prezident, jenž již opakovaně uvedl, že by se nebránil vládě s přímou či nepřímou podporou komunistů. Zeman se navíc schází se všemi zástupci do sněmovny zvolených politických stran. Odlišuje se tím kupříkladu od Václava Havla, který se odmítal setkávat s představiteli KSČM a tehdejších republikánů Miroslava Sládka neboli se SPR-RSČ.
Buď, či buď, domnívám se, že Miloš Zeman je pro levicového voliče jediným přijatelným kandidátem, kterého by měl podpořit při prezidentských volbách. Je smutné, že nikdo vhodnější se nenašel, ale přimlouvám se za to, abychom po dalších pět let měli za prezidenta Miloše Zemana.