Máme za sebou měsíc od voleb do Poslanecké sněmovny, jež byly snad nejprapodivnější od roku 1989. Mám tím na mysli "pestrou směsí" stran a hnutí, které se do sněmovny dostaly. Trochu mne to připomíná podivná politická uskupení na počátku temných devadesátých let. Hořkost neúspěchu levice nezmizela. Nemůžeme nad touto historickou porážkou mávnout rukou a dělat, že se vlastně nic politicky světaborného nestalo. Znovu si musíme sami sobě přiznat, že jsme jako KSČM utrpěli porážku, z níž musí být vyvozeny důsledky.
Zdá se mi, že lidé začínají zcela a úplně ztrácet důvěru v politiku a politiky. O letošních parlamentních volbách se tento stav ještě prohloubil. Bylo by sebezničující, kdyby se i KSČM nechala semlít touto "protipolitickou vlnou". Po celá léta se nám dařilo stát na straně obyčejných lidí, zejména pak těch, kteří se nedokážou sami bránit - tedy seniorů, zdravotně postižených, matek s dětmi a sociálně slabých. A nutno dodat, že se nám to dařilo. Vzpomeňme, jak po relativně umírněných vládách sociální demokracie přišel zlomový rok 2006, kdy drtivě s více než 35 procenty zvítězila ODS. A poté se začaly dít asociální věci. Ministr zdravotnictví za ODS Tomáš Julínek zavedl pro mnohé občany likvidační poplatky, přičemž plánoval celý zdravotnický resort proměnit v soukromé podnikání. Byly zde i velké snahy zavést školné na různých typech škol. No, a co v oblasti sociální, školské a zdravotnické nerozvrátila vláda Mirka Topolánka, to završila ještě horší „squadra“ ministerského předsedy Petra Nečase. Tehdy se KSČM podařilo být mezi lidmi, spojovat občany s odbory a spolupořádat masivní protivládní demonstrace, kdy se podařilo namátkou spojit hasiče, policisty, či zdravotníky proti Nečasově vládě, konkrétně pak proti "tupým škrtům" ministra financí Petra Nečase. Také díky dlouhodobě iniciativě KSČM v Poslanecké sněmovně a mezi odbory, podařilo se odstranit téměř všechny zdravotnické poplatky. Velký díl na tom, že bylo odloženo zavedení školného na vysokých školách a že se sociální systém neproměnil v čirý asociální má dlouhodobá snaha komunistů spojovat zdravotnické či školské odboráře proti tehdejším mocným z ODS a TOP 09.
Je proto zapotřebí, abychom se znovu vydali z pohodlí sekretariátů a poslaneckých lavic mezi občany. Vytváření analýz a PR aktivit je sice krásné, ale lidé potřebují, abychom byli znovu mezi nimi, pomáhali jim v boji proti zaměstnavatelům, exekutorům, lichvářům, nebo plánům Babišových ministrů. V našich řadách máme mnoho schopných odborníků, kteří mohou iniciovat zlepšení každodenního života běžných lidí. Lidé musí vidět, že KSČM se neřadí po bok ostřílených poslanců sněmovny, kteří si zajišťují na další čtyři roky pohodlný život. Posledních 28 let po "sametovém převratu" nám dává zapravdu v tom, že jsme lidem dokázali účinně pomáhat. Když to šlo tehdy, proč bychom v tomto protirežimním boji nemohli pokračovat? Je zapotřebí omladit vedení strany na všech úrovních, tedy i krajských a okresních. Věřím, že KSČM dokáže tento krok učinit.
Mezi lidmi napříč profesemi, věku a vzdělání zaznamenávám mnoho kladných ohlasů na konzistenci KSČM po roce 1989. Mnozí občané nám stále věří, i když se teď nechali ošálit Babišovými koblihami, Okamurovým protimigračním populismem či pirátskou anarchií. Věřím, že volební porážka nám pomůže semknout se a navrátit se mezi obyčejné občany. Je mezi nimi stále mnoho těch, kteří nám vyjadřují podporu. A to bychom si měli hned teď hluboce uvědomit.