Europoslankyně Kateřina Konečná (KSČM) upozorňuje na závažnost problému daňových úniků v kontextu velkých nerovností. Co s tím a proč je to důležité politikum?
Zvykli jsme si už? Zvykli jsme si na to, že mocní a bohatí prostě odmítají platit daně a okrádají tak společnost, která jim pomohla k bohatství? Jednou za rok budeme předstírat zděšení po dalším úniku informací, ale jinak jsme přistoupili na to, že reálné kroky nikdy nepřijdou? Chceme opravdu akceptovat, že daně mají platit pouze lidé z nižších a středních vrstev, zatímco ti z vyšší třídy jsou nedotknutelní? Kdybych si to myslela, tak vstoupím do pravicové strany, které by nemuselo vadit, že někteří lidé pohrdají státem, svými finančními závazky vůči němu a svými spoluobčany, na které chtějí daňovou zátěž hodit, zatímco jejich peníze si leží ladem v daňových rájích. Jsem však představitelkou levice a trvám tedy proto na tom, že se tento problém již skutečně musí začít řešit.
LuxLeaks, SwissLeaks, Panama Papers, Bahama papers a Paradise Papers. Všechny tyto kauzy by měly zvednout ze židle každého, kdo poctivě platí daně. Učitelka, pokladní, pošťák, horník či třeba státní úředník jsou srozumění s tím, že z peněz vydělaných svojí každodenní prací odvádějí část na opravu silnic či nemocnic, na platy policistů, vojáků nebo na chod státních institucí. Pak tu ale máme elitu bohatých, kteří nám v podstatě vzkazují, že oni na to přispívat nemusí. Ve světle těchto kauz ztrácí svůj význam okřídlené rčení, že na světě jsou jisté jen dvě věci – smrt a daně. Multimilionáři a miliardáři žijí v přesvědčení, že pro ně platí jen ta první jistota. Jsem přesvědčena, že Jeremy Corbyn to řekl nejlépe – společnost je podle něj poškozena „superbohatou elitou, která opovrhuje jak daňovým systémem, tak námi všemi.“
Celý článek zde.