Povolební tahanice stran a hry médií vypovídají o úpadku české politiky
Od voleb do Poslanecké sněmovny uplynuly necelé tři týdny. V čem s tímto odstupem spatřujete příčiny špatného volebního výsledku levice, zejména KSČM?
Ztráta hlasů, kterou oproti předchozím volbám před čtyřmi lety zaznamenaly KSČM a ČSSD, je mimořádně velká. Přitom podle územních výsledků šlo o trend napříč všemi kraji, a dokonce i okresy. Nerozhodovaly tedy podstatněji regionální diference a témata volební kampaně, ale prezentace politiky center, vedení stran a poslaneckých klubů. A také obrazy politiky stran a jejich špiček v rozhodujících médiích. Podle toho, kam se přelily hlasy, mnozí voliči nevnímali v těchto volbách KSČM jako protestní stranu, jako výraznou alternativu a vůdčího oponenta systému klientelistického a korupčního kapitalismu, který ovládá Českou republiku.
Propad sociální demokracie, která se před každými volbami formálně vydává za stranu levice a středu, přestože její bezzásadové špičky po volbách vždy fakticky nadbíhají pravici a dělají korupční a klientelistické obchody, byl pak ještě daleko výraznější. Významný díl hlasů dříve odevzdávaných v parlamentních volbách pro levici se tentokráte přelil k jiným stranám. Především k hnutí ANO, SPD Tomia Okamury a k Pirátům. Tedy k těm stranám, které jako nikoli systémová a skutečná, ale o to hlasitěji mediálně deklarovaná alternativa dosavadního režimu, uspěly v reklamním soupeření. V předvolební reklamě a některým stranám nakloněných médiích, a to i takzvaných veřejnoprávních, lze propagovat a slibovat cokoli a skoro vše. Je to často jen otázka peněz a pak i podjatosti údajně »nezávislých« médií. Část těch, kdo před čtyřmi lety volili KSČM a obecně levici, také tentokráte nepřišla k volbám a naopak reklamně nové strany přitáhly někdejší nevoliče. Pro Komunistickou stranu Čech a Moravy je to výzva k odpovědné analytické reflexi a zejména k důraznějším a efektivnějším aktivitám ve prospěch programu a hodnot, které prosazujeme.
Pravicové strany mají ve sněmovně pohodlnou většinu, a přesto nejsou schopny domluvit se na nějaké vládní koalici. Má to podle vás programové, nebo spíš personální důvody?
Jde tu, myslím, spíše o strach menších stran spolupracovat s obchodní stranou ANO. Je tu ODS se svou minulostí velké, korupcí a klientelismem skrz naskrz prolezlé strany, která má příliš velké, neopodstatněné ambice. Všichni pak mají výstražný příklad v bezpáteřních sociálních demokratech a vypočítavých lidovcích, kteří na koaliční spolupráci s Andrejem Babišem doplatili. Ten strach z Babiše není o nic menší tím, že si jej vlastně vypěstovaly zejména ODS a TOP 09 svým prokorupčním, asociálním a ekonomicky negramotným stylem vládnutí za Topolánka a Nečase.
Sociální demokraté mu zase pomohli vyrůst svou bezzásadovostí, tím, jak se Sobotkovým máslem na hlavě, s odpovědností za tunelování OKD a lecčeho dalšího, usilovali najít něco i na Babiše a zlikvidovat jej. Bylo to po třech letech spoluvládnutí příliš účelové a odpudivé, paralyzovalo to vládu a koalici. Teď čelní kohouti menších stran pravice včetně lidoveckých příštipkářů nejsou schopni překročit svůj stín, překonat osobní animozity a smířit se s tím, že při silné pozici ANO na ně mohou zbýt jen drobky. Všechny ty tahanice vypovídají víc než o čem jiném o úpadku české politiky a její reprezentace.
Je strana Andreje Babiše a on sám skutečně takovou hrozbou pro demokracii, jak to občanům jeho oponenti a některá média tvrdí?
Troufám si tvrdit, že v České republice dnes není žádná skutečná, fungující demokracie, ve které by, jak to předpokládá Ústava, vládl a zemi spravoval lid prostřednictvím svých volených a jemu odpovědných zástupců. Je tu korupční a zhusta jen formální polodemokracie a fakticky diktát peněz a manipulací loutkovodičů hrajících ze zákulisí. Nelze zde mluvit o tom, že by občané mohli, jak to demokracie předpokládá, ty, kdo jim vládnou, účinně kontrolovat a volat je k plné odpovědnosti za způsob a výsledky vládnutí. Vždyť za bezmála tři desetiletí byly promarněny příležitosti, rozkraden, promrhán a zašantročen majetek státu a obcí, znehodnoceny a rozkradeny úspory, prostředky občanů v objemu několika bilionů korun.
Vymahatelnost práva je velmi nízká a největší pachatelé zpravidla beztrestní. A žádná z vlád tomu neudělala přítrž. Ti, kdo vládli, ať už to byla pravice samotná v čele s ODS, nebo v čele s ČSSD, naopak umožňovali, a často přímo organizovali rozkrádání a tunelování surovinových zdrojů republiky, bank, státního a obecního podnikatelského majetku, ohromného počtu nemovitostí v nepředstavitelném rozsahu. Svým výkonem moci, paralýzou justice a policie zajišťovali beztrestnost kmotrům, sponzorům a klientům v pozadí. Pro ten korupční a klientelistický bordel, který si na demokracii jen hraje, není Andrej Babiš se svou obchodní stranou žádnou hrozbou, je jeho produktem a nástrojem. Stejně jako jsou tím nástrojem ODS a nenasytní lidovci za zády s římskokatolickými hodnostáři nebo účelově Miroslavem Kalouskem a Karlem Schwarzenbergem založený klon občanských demokratů a lidovců, tedy TOP 09.
Česká pravice a ČSSD udělaly zkušenost, že voličům se dá namluvit a naslibovat pomocí volební reklamy a pravicově orientované většiny médií všechno možné i nemožné. A po každých dalších volbách lze občany znova a znova podvádět a nabídnout jim, když se jedna zkompromitovaná koalice nebo strana vyčerpala či slábne, jinou, nově sestavenou či založenou. Byla tu Unie svobody, později Bártovy Věci veřejné, pak Kalouskův trik s maňáskem Schwarzenbergem. Dnes je to stranohnutí ANO.
Podaří se do konce roku ustavit akceschopnou vládu? A když ne, jak to ovlivní chod státu a nadcházející prezidentské volby?
Pro běžné fungování státu je žádoucí, aby nějaká vláda vznikla a vystřídala nefunkční kabinet Bohuslava Sobotky. Je zapotřebí z řady důvodů, i s ohledem na plánované navýšení výdajů na platy a důchody, aby prošel státní rozpočet potřebný pro normální financování těch funkcí a služeb, které má stát plnit a zajišťovat. To, co zatím pravice při licitování o parlamentní funkce a vládu předvádí, nevzbuzuje optimismus. Je ale zatím brzy spekulovat, jak tyto tance vyhodnotí znechucení voliči. Jak to může poznamenat prezidentskou volební kampaň, by dnes bylo věštěním z křišťálové koule. S jistotou je možně říci jen to, že skladba kandidátů a vyhrocená kampaň, která už vlastně delší dobu v některých médiích probíhá formou ataků na současného prezidenta, slibuje občanům velké divadlo.
V té souvislosti je pozoruhodné, jak namísto věcných diskusí o programech stran a stavu a problémech republiky se média vyčerpávají komediálními debatami a kalouskovskými spekulacemi o tom, co by měl a neměl udělat prezident republiky někdy až ve třetím nebo čtvrtém kroku, zatímco na pořadu je teprve ten první. Plané žvanění o tom, co by, kdyby nás nikam neposune. Politickou krizi, krizi stran a jejich neschopnost věcně jednat není možné přehazovat na prezidenta republiky. Blízkost voleb prezidenta republiky ale samozřejmě umožňuje Miloši Zemanovi, aby té komediální tahanice maximálně využil. Kampaň za něj, a zřejmě nechtě i v jeho prospěch, fakticky dělají všichni ti, kdo mu nemohou přijít na jméno. Podjatost České televize je toho nejlepším příkladem.
Tentokrát strany včetně KSČM nenavrhují vlastní prezidentské kandidáty? Není to výraz jejich slabosti?
Je věcí diskuse a názoru, jakou strategii mají strany za současné situace zvolit. Stranohnutí ANO Andreje Babiše a zejména on sám se současným prezidentem vycházejí a komunikují, jde jim nyní především o pozice ve sněmovně a o vládu, neměli silnou potřebu honit dalšího zajíce a stavět vlastního prezidentského protikandidáta. A žádná další z parlamentních stran nemá nyní - s ohledem na výsledky voleb do Poslanecké sněmovny - velkou naději, že by její vlastní kandidát uspěl. Je málo pravděpodobné, že strany se slabým volebním výsledkem mohou nabídnout do přímé volby vlastního kandidáta a získat mu širší veřejnou podporu. Z minulé kampaně a voleb si mnozí ještě pamatujeme, jak před kandidaturou zbaběle, ale velmi realisticky s odhadem svých lidských možností, couvla Miroslava Němcová z ODS. Kandidát ODS Přemysl Sobotka pak tehdy v prezidentských volbách ostudně zcela propadl.
Proto dnes stranám půjde spíše o to, ke kterému z »nestranických« či »nezávislých« prezidentských kandidátů se přímo či nepřímo přiklonit, a proti kterému se vymezit. S ohledem na povahu přímé volby musí zvažovat, kteří z uchazečů mají reálnější šanci na zvolení, který z nich je pro konkrétní stranu nejpřijatelnější a případně jak postupovat, aby prošel do druhého kola, a aby neuspěl kandidát pro danou stranu zcela nepřijatelný. A to i s tím vědomím, že vlastně reprezentativní figura prezidenta v systému České republiky má sice kompetence omezené, zato propagandistický potenciál té funkce a možnosti spolurozdělovat některé benefity jsou pro mnohé velmi zajímavé. Havlovské a klausovská amnestie pro »své potřebné« nebo tahanice o místa velvyslanců, a dokonce i o státní vyznamenání pro příbuzné a známé, jsou toho velmi názorným dokladem.
Jaký podle vás po výsledku parlamentních voleb zbývá prostor pro levicovou politiku, když se od ní voliči ve volbách tak hodně odklonili?
Velká témata a programové cíle levice spojené s hodnotami mezilidské solidarity a sounáležitosti tu stále jsou. Téma lidské rovnosti, sociální spravedlnosti a mírové politiky je mimořádně naléhavé. I navzdory tomu, že v době významnějšího ekonomického růstu se ostří sociálních rozporů a nerovností zdá i zásluhou mediální reklamy méně palčivým, a že sociálně se alespoň navenek chová část pravice. Mnohé z příčin současných sociálních rozporů, podstatu ekologických, sociálních, ekonomických a bezpečnostních hrozeb se pachatelům a jejich vychytralým politikům a úplatným médiím daří překrývat zástupnými tématy. Nebo i tím, že namísto skutečných příčin problémů nás zaplavují jen obrazy důsledků a odpovědnost za ně přesunují jen na ty, na koho se jim to hodí. Takovými pravicí dovedně využitými problémy jsou dnes otázka terorismu, migrační krize a rizika spojená s přílivem milionů kulturně odlišných uprchlíků z oblastí bídy a válečných konfliktů do Evropy.
To, že za růstem těchto hrozeb a rizik stojí, že je plodí a lví díl odpovědnosti za ně nese kapitalistický systém, je dovedně cenzurou zamlčováno a zasouváno do pozadí. Ve veřejném prostoru se aktéři a jejich politické reprezentace i média usilovně snaží odvést pozornost od holého faktu drancování a ničení životního prostředí chudých zemí nadnárodními společnostmi, od faktu, že největší překážkou a hrozbou pro řešení problémů světové a evropské bezpečnosti je teroristická politika vlád velmocí a jejich uskupení, aktuálně zejména vlády Spojených států a paktu NATO.
Je povinností odpovědné levice podrobovat tento nehumánní systém ohrožující přežití lidského rodu systémové kritice. Je povinností KSČM všechny tyto podstatné problémy, ať už mají příčinu v domácím českém kapitalismu nebo v systému světového kapitalismu, připomínat a nastolovat je. A také v bezpočtu místních, regionálních situací, v konkrétních podmínkách v Čechách, na Moravě a ve Slezsku i v parlamentu pojmenovávat problémy korupčního a nehumánního systému a vládnoucích poměrů, ukazovat možné cesty jejich řešení a jít do střetů za zájmy republiky a občanů.